ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.78.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 78/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Zemského soudu v St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 15 Hv 54/03y, a to pro trestný čin výdělečné těžké krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 2 a §130 2. případ rakouského trestního zákona, a pro přečin zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 15 Hv 54/03y, jenž nabyl právní moci dne 18. 9. 2003, byl M. K. uznán vinným trestným činem výdělečné těžké krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 2 a §130 2. případ rakouského trestního zákona a přečinem zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákona. Podle zjištění cizozemského soudu se trestné činnosti dopustil v podstatě tak, že společně s dalšími třemi osobami v noci ze dne 31. 5. 2003 na 1. 6. 2003 v obci W./Y. odcizili z autosalonu M. L. celkem 3 osobní auta – Audi A6 v hodnotě 17 890,-€, Mazda Xedos 9 v hodnotě 40 000,-€ a Audi A4 v hodnotě 24 900,-€, tím, že se vloupali do trezorů s klíčky umístěnými na jednotlivých automobilech, a s auty poté odjeli, přičemž na ně namontovali předtím odcizené státní poznávací značky z jiných automobilů. Dva ze tří odcizených automobilů byly pak zajištěny orgány rakouské policie.
Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil značnou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupání) a tím, že se jednalo o předem naplánovanou trestnou činnost spáchanou v součinnosti více osob. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík