ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.8.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 8/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. J. rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 2. 1. 2002, sp. zn. 1 Ls 154 Js 40513/01, a to pro trestný čin pašeráckého převádění cizinců v devíti případech podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1 §58 odst. 1 věta 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 2. 1. 2002, sp. zn. 1 Ls 154 Js 40513/01, jenž nabyl právní moci dne 10. 1. 2002, byl L. J. uznán vinným trestným činem pašeráckého převádění cizinců v devíti případech podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1 §58 odst. 1 věta 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že v době od 30. 5. 2001 do 24. 7. 2001 v devíti případech na příkaz zadavatele převzal v okolí německo - českých hranic celkem nejméně 32 indických státních příslušníků, kteří předtím vstoupili nepovoleným způsobem pěšky za pomocí dalších osob přes zelenou hranici z České republiky do Spolkové republiky Německo a zavezl je do H., přičemž při poslední akci byl na cestě do H. v obci K. na náměstí R. P. spolu s cizinci zadržen. Za tímto účelem si pro každý případ najal v autopůjčovně \" B. \" nebo \" C.C.- R. \" na letišti v B. - S.\" osobní automobil. L. J. pokaždé věděl, resp. vzal souhlasně na vědomí, že cizinci ze třetích zemí neměli nezbytná povolení k pobytu pro Spolkovou republiku Německo a v prvních sedmi případech obdržel za každou jízdu po 5.000,-Kč a za poslední dvě jízdy je obdržet měl.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a dvou měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. J. se pro finanční prospěch podílel opakovaně na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík