ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.84.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 84/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. D., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 4 Ds 142 Js 22420/01, a to pro trestný čin organizovaného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 4 Ds 142 Js 22420/01, jenž nabyl právní moci dne 18. 7. 2001, byl P. D. uznán vinným trestným činem organizovaného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že po dohodě s dalšími osobami dne 7. 3. 2001 přivezl na česko-německou hranici čtyři Afghánce a dne 23. 4. 2001 v době od 05.50 hod do 06.10 hod. převzal do osobního vozu Fiat Forino PIR-AM 143 v oblasti H. skupinu 6 afghánských, 2 indických a 2 srílanských státních příslušníků, kteří přes česko-německou hranici nelegálně vstoupili na území Spolkové republiky Německo, aby je dále dopravil do L., a to za odměnu 15 000 Kč.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. D. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík