ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.86.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 86/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 18 Ds 840 Js 48855/01, a to pro trestné činy převádění cizinců a padělání listiny podle §92 odst. 1 č. 1, odst. 2 č.1a, b), §92a odst. 1, 2, německého cizineckého zákona, §52 a §267 odst. 1 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 12. 3. 2002, byl J. M. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a padělání listiny podle §92 odst. 1 č. 1, odst. 2 č.1a, b), §92a odst. 1, 2, německého cizineckého zákona, §52 a §267 odst. 1 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 19. 10. 2001 v R. vstoupil na území Spolkové republiky Německo tak, že se na hraniční kontrole prokázal českým cestovním pasem vydaným na jméno M. S., v němž nahradil podobenku oprávněného držitelé svou vlastní, neboť měl do Spolkové republiky Německo úředně zakázán vstup, a to za účelem převozu 15 iráckých státních příslušníků, kteří ilegálně vstoupili na území Spolkové republiky Německo z oblasti S. do B.
Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a padělání pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. M. se podílel na organizovaném ilegálním převozu většího počtu cizinců na území cizího státu, přičemž v minulosti byl již ve Spolkové republice Německo pro obdobnou trestnou činnost pravomocně odsouzen (viz usnesení Nejvyššího soud ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 11 Tcu 96/2002). Přitom ke spáchání činu použil pozměněný cestovní doklad (pas), neboť měl zakázán vstup na území Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík