ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.87.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 87/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 4 Ds 148 Js 43118/01, a to pro trestné činy společného převádění cizinců, ilegálního přicestování a úmyslného nedovoleného pobytu po vyhoštění podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, odst. 2 č. 1a a 1b, §58 odst. 1, §55 odst. 1, §8 odst. 2 věta první, §3 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 4 Ds 148 Js 43118/01, jenž nabyl právní moci dne 17. 12. 2001, byl R. K. uznán vinným trestnými činy společného převádění cizinců, ilegálního přicestování a úmyslného nedovoleného pobytu po vyhoštění podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, odst. 2 č. 1a a 1b, §58 odst. 1, §55 odst. 1, §8 odst. 2 věta první, §3 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobami organizujícími ilegální převádění cizinců dne 7. 8. 2001 okolo 4.00 hod. převedl přes „zelenou hranici“ z České republiky na území Spolkové republiky Německo, do oblasti A./H., dvě vietnamské státní příslušnice. Okolo 7.45 hod. byl i s převáděnými osobami v oblasti A. zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a že sám nesmí na německé území přicestovat, neboť byl nařízením Cizineckého úřadu B. ze dne 22. 2. 1998 vyhoštěn. Za svůj podíl na převaděčské akci obdržel odměnu ve výši 100 DM s tím, že další částku ve stejné výši měl dostat po návratu.
Dne 1. 6. 20004 pod sp. zn. 4913/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. K. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nebezpečnost činu je zde navíc zvyšována okolností spočívající v osobě pachatele, podávající se z předmětného rozsudku německého soudu, a to, že byl pro trestnou činnost totožného charakteru ve Spolkové republice Německo již v minulosti trestán. Nadto mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch