ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.92.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 92/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Obvodového soudu v Plauenu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. 3 Ds 651 Js 30768/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 2 německého cizineckého zákona, §69, §69a, §69b a 74 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu 18 měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Plauenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 13. 2. 2001, byl M. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 2 německého cizineckého zákona, §69, §69a, §69b a 74 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 29. 11. 2000 převzal na silnici mezi M. a S. skupinu 15 osob - Indů a Sri Lančanů, o nichž věděl, že ilegálně vstoupili na území Spolkové republiky Německo, nechal je nastoupit do jím řízeného auta D. – B. 208, aby je dále převezl do vnitrozemí Spolkové republiky Německo.
Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu 18 měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se podílel na ilegálním převozu většího počtu cizinců na území cizího státu. Jedná se o trestnou činnost v poslední době velmi rozšířenou, která svou nebezpečností poškozuje i zájmy České republiky.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen mimo jiné nepodmíněný trest odnětí svobody již v nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík