ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.97.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 97/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. H., rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 Ls 142 Js 62095/01, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §58 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1 věta první cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 Ls 142 Js 62095/01, jenž nabyl právní moci dne 15. 2. 2002, byl T. H. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §58 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1 věta první cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že na pokyn svého objednatele dne 13. 11. 2001 před 7.00 hod. vzal do svého automobilu zn. Ford Transit, české státní poznávací značky LIB 10-46, u L. v České republice skupinu 22 iráckých státních příslušníků, se kterými překročil mimo povolený hraniční přechod u L. česko-německou státní hranici a dopravil je tak na spolkové území. K další přepravě do vnitrozemí již nedošlo, neboť byl i s převáženými osobami zadržen hlídkou Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na této převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 22 000 Kč.
Dne 2. 6. 2004 pod sp. zn. 355/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. H. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti zejména velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch