ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.99.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 99/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky V. R., rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 6 Ls 314 Js 10589/01 jug.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 6 Ls 314 Js 10589/01 jug., jenž nabyl právní moci ve vztahu k V. R. téhož dne, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem krádeže ve skupině ve dvou případech podle §242, §244 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 26. 7. 2001 spolu se spoluodsouzenými S. a V. nejprve okolo 9.30 hod. v pobočce firmy K. v ulici U. B. S. 25 ve W. odcizili různé drogistické zboží v celkové hodnotě 1855,79 DM. Následně téhož dne ve firmě M. v ulici S. S. 49 v H. odcizili různé zboží v celkové hodnotě 1690,01 DM. Jednali přitom se záměrem odcizené předměty v České republice prodat.
Dne 2. 6. 2004 pod sp. zn. 601/2004-MO-M/4 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. V. R. se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti spáchané vícero útoky, kterou z hlediska způsobené škody již patrně nelze označit za bagatelní. Podmínka závažnosti posuzovaného činu zde tedy naplněna byla, ne tak již podmínka druhu trestu za čin uloženého. Zde má Nejvyšší soud zato, že uložený podmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce, vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a konkrétní jeho výměře postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch