ECLI:CZ:NS:2004:11.TD.42.2004.1
sp. zn. 11 Td 42/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. M. H., vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 223/2003 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2004 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. řádu j e k projednání trestní věci obviněného Ing. M. H. p ř í s l u š n ý Krajský soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal dne 14. 9. 2000 Krajskému soudu v Ústí nad Labem obžalobu na obviněné Ing. M. H., A. K., P. K., J. P., T. R., M. R., V. S. a Ing. L. S. Na obviněného Ing. M. H. byla podána obžaloba pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odstavec 1, 3 trestního zákona ve znění zákona č. 290/1993 Sbírky, tedy v bodě I/2, 3a,b,c) ve smyslu §8 odstavec 1 trestního zákona nebyl dokonán a v bodě I/2 ve spolupachatelství podle §9 odstavec 2 trestního zákona (ad I/1, 2, 3a,b,c), dále pro pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §8 odstavec 1, §148 odstavec 1, 3 trestního zákona ve znění zákona č. 290/1993 Sbírky ve spolupachatelství podle §9 odstavec 2 trestního zákona (ad II/1, 2), dále pro pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §8 odstavec 1, §148 odstavec 1, 3 písmeno b) trestního zákona ve spolupachatelství podle §9 odstavec 2 trestního zákona (ad IV), dále pro trestný čin podvodu podle §250 odstavec 1, 4 trestního zákona (ad V), dále pro trestný čin podvodu podle §250 odstavec 1, 2 trestního zákona (ad VI), pro trestný čin podvodu podle §250 odstavec 1, 4 trestního zákona v bodě VII/1b,c, 2, 3 ve spolupachatelství podle §9 odstavec 2 trestního zákona (ad VII/1a,b,c, 2, 3) a pro trestný čin zpronevěry podle §248 odstavec 1, 4 trestního zákona dílem v bodě IX/2a,b,c ve spolupachatelství podle §9 odstavec 2 trestního zákona (ad IX/1a,b,c,2a,b,c).
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 1 T 100/2000, podle §23 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že se ze společného řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 100/2000 proti obviněnému Ing. M. H. a spol. vylučuje řízení týkající se trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 256/2001 Sbírky ohledně obviněného Ing. M. H., a že se podle §23 odst. 2 tr. řádu věc postupuje Okresnímu soudu v Šumperku. Podle podané obžaloby se měl obviněný Ing. M. H. trestného činu podvodu dopustit tím, že jako jednatel společnosti N. O. s. r. o. P. v přesně nezjištěné době v měsíci září 1994, ačkoli neměl žádnou jistotu o získání potřebných finančních prostředků, rozhodl o nákupu speciálního nářadí od firmy K. Š., které bylo na základě objednávky ze dne 22. 9. 1994 v celkové hodnotě 1.296.792,60 Kč dne 24. 10. 1994 dodáno a pěti fakturami ze dne 25. 10. 1994 s termínem splatnosti 31. 10. 1994 vyúčtováno, z fakturované částky po urgencích až v roce 1995 zaplatil pouze 100.000,- Kč a zbývající dlužnou částku neuhradil, i když k jejímu zajištění vystavil dvě směnky a způsobil tak dodavatelské firmě škodu ve výši 1.196.792,60 Kč.
Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 4 T 223/2003, byla podle §222 odst. 1 věta první tr. řádu za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. řádu trestní věc obviněného Ing. M. H. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky uvedené v §23 odst. 2 tr. řádu pro postoupení vyloučené věci. I když podle nyní platné úpravy účinné od 1. 1. 2002 by žalované jednání obviněného Ing. M. H. vykazovalo formálně pouze zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., pro posouzení příslušnosti soudu je rozhodná právní kvalifikace jednání v době podání obžaloby. Protože až do 31. 12. 2001, tzn. v době po podání obžaloby byl k projednání obžaloby příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem, měla být jeho příslušnost zachována i po následné novele trestního řádu. Za tohoto stavu nebylo důvodu věc po vyloučení z obžaloby postupovat okresnímu soudu, neboť i nadále je podle §17 tr. řádu k jejímu projednání příslušný krajský soud.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. řádu a dospěl k tomuto závěru.
Obžaloba na obviněné Ing. M. H. a spol. napadla ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 14. 9. 2000. Postupem podle §23 odst. 1 tr. řádu byl trestný čin podvodu v obžalobě kvalifikovaný podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., pro který byl žalován výlučně obviněný Ing. M. H., vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí a podle §23 odst. 2 tr. řádu postoupen Okresnímu soudu v Šumperku. V usnesení Krajského soud v Ústí nad Labem, kterým podle §23 odst. 1, 2 tr. řádu došlo k vyloučení a postoupení, byl ovšem už trestný čin podvodu s ohledem na novelu trestního řádu účinnou od 1. 1. 2002 kvalifikován podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Pokud krajský soud zvolil postup podle §23 tr. řádu, je mu třeba vytknout, že tak učinil až tři roky po nápadu obžaloby. Z hlediska dalšího postupu je však zásadním pochybením, že tak učinil pouze s přihlédnutím k naplnění formálních znaků a pominul materiální dopady tohoto postupu. Trestná činnost, pro niž jsou obvinění Ing. M. H. a spol. žalováni, je tak složitá a vzájemně provázána, že ve většině žalovaných skutků vystupují jako spoluobvinění. Pokud tomu tak u trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. řádu není, nic to nemění na skutečnosti, že k posouzení věrohodnosti obviněného a náležitému zhodnocení obžaloby jako celku je třeba ji projednat, tak jak byla podána najednou se všemi obviněnými. Předčasná je i úvaha, která vedla Krajský soud v Ústí nad Labem o možné změně právní kvalifikace jednání obviněného Ing. M. H. žalovaného jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. řádu. V tomto směru je možno přisvědčit úvaze obsažené v odůvodnění usnesení Okresního soudu v Šumperku, podle níž jeho věcná příslušnost k projednání vyloučené části obžaloby není dána. Okresnímu soudu v Šumperku lze pouze vytknout, že takové rozhodnutí mohl vydat okamžitě, a ne až po opakovaném a zbytečném nařizování hlavního líčení.
Za tohoto stavu bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera