ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.1042.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1042/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2004 dovolání podané obviněným M. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 8 To 58/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 28 T 63/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 28 T 63/99, byl M. H. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 8 To 58/02, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že M. H. uznal vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., za který jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému a Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci dne 28. 6. 2002 a obhájci obviněného dne 1. 7. 2002.
Podle skutkových zjištění krajského soudu, doplněných soudem vrchním, se obviněný uvedeného trestného činu dopustil tím, že v noci z 11. na 12. března 1999 ve svém domě v L., J. 84/130, kde současně provozuje restaurační činnost, v podnapilém stavu po předchozí hádce fyzicky napadl M. M., kterého opakovaně bil dřevěným tágem na kulečník do hlavy, dále jej kopal, bil pěstmi a dupal po celém těle, čímž mu způsobil tržně zhmožděná poranění hlavy, krevní výrony v obličeji, na krku, v hrudním koši, břichu, horních a dolních končetinách, oboustrannou zlomeninu žeber s potrháním pohrudnice s krvácením do dutiny pohrudniční a následně v koupelně domu ho přesně nezjištěným způsobem utopil, a tak ho záměrně usmrtil udušením.
Proti shora citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný dne 29. 7. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že ačkoli je pravdou, že měl s poškozeným konflikt, při němž jej udeřil tágem do vlasaté části hlavy, při tomto konfliktu mu nebyla způsobena žádná zranění, která měla za následek smrt poškozeného. Pokud jde o další mnohočetná zranění, z žádného důkazu provedeného v předchozím řízení není zřejmé, že by je způsobil poškozenému on. Jednoznačně popírá příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a těmito zraněními poškozeného, která mu nezpůsobil a ani se na nich jinak nepodílel. Poukazuje na skutečnost, že soud prvního i druhého stupně přehlédl, že policejní orgány jako původní důvod úmrtí považovaly proražení plic. Sám není schopen říct, jak ke smrti poškozeného došlo, nicméně bylo prokázáno, že do domu mělo přístup více osob, z nichž některé nebyly vyslechnuty. Doplňujícími důkazy, které v řízení navrhoval, se krajský soud odmítl zabývat, čímž krátil jeho právo na obhajobu. Oba soudy vůbec neakceptovaly základní myšlenku, že zranění by mohla způsobit poškozenému i jiná osoba. Ke svým skutkovým závěrům pak dospěly bez prokazatelných a jednoznačných důkazů. Dovolatel je přesvědčen, že krajský soud provedl důkazy nesprávným způsobem a tyto pak nesprávně zhodnotil, následkem čehož pak dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Jeho nesprávné závěry pak vrchní soud pouze chybně převzal.
S poukazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek vrchního soudu zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že podání dovolatele je třeba vytknout nesoulad jím uváděného důvodu dovolání s obsahem odůvodnění podání. Jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace. Především však argumenty uváděné v dovolání jsou opakováním obhajoby obviněného z řádného opravného prostředku, jakým je odvolání, přičemž s těmito se zejména druhoinstanční soud ve svém rozhodnutí zcela jednoznačně vypořádal. Dovolatel se domáhá výlučně odlišného způsobu hodnocení důkazů soudy. Za této situace je však dovolání podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s dostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení od jím deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. Dovolací soud pak není oprávněn k těmto námitkám přihlížet, neboť je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch