ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.1161.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1161/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004 o dovolání, které podal obviněný V. J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. 12 To 241/2003-163 ze dne 30. 7. 2003 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 136/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 3 T 136/2002 ze dne 15. 4. 2003 byl obviněný V. J. uznán vinným:
1. jako spolupachatel dle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a dále trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a tr. zák., jichž se měl dopustit podle skutkových zjištění soudu prvního stupně potvrzených soudem odvolacím tím, že dne 22. 4. 2002 v době kolem 15,20 hod. v K.-K., ul. A., nejprve společně s obviněným J. J., slovně uráželi poškozeného J. N. za to, že je napomenul za kopání do odhozeného televizoru u kontejneru, poté se s ním dostal do fyzické potyčky obviněný J. J., kdy ho strhl na zem, poté co poškozený vstal ze země, k němu přistoupil zezadu obviněný V. J., vytáhl nůž a přiložil jej poškozenému na krk a přitom uváděl, že kdo napadne jeho bratra, tak toho je schopen zabít a ke zdůraznění této výhružky přejel poškozenému přes krk, když se poškozenému poté snažil pomoci J. M., tak pod pohrůžkou užití nože proti poškozenému J. N. po něm obviněný V. J. požadoval, aby do konfliktu nezasahoval a odešel, což J. M. z obavy o život a zdraví poškozeného učinil, přičemž v době tohoto incidentu se v jeho bezprostředním okolí vyskytovalo více osob
2. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl podle skutkových zjištění soudu prvního stupně potvrzených soudem odvolacím dopustit tím, že dne 11. 10. 2002 kolem 23,32 hod. v K., ul. M. čp. 3181, po vysazení obviněným V. J. vyšplhal obviněný J. J. na balkón v prvním patře domu, přelezl zábradlí a z prádelních šňůr sundal jedno triko modré barvy s krátkým rukávem značky „F. of T. L.“ v hodnotě 50,- Kč, jedno triko s krátkým rukávem barvy khaki značky „N.“ v hodnotě 50,- Kč a jedno triko zelené barvy značky „U.“ v hodnotě 50,- Kč, tedy věci v hodnotě 150,- Kč ke škodě I. S., toto oblečení házel dolů z balkónu, kde jej přebíral obviněný V. J., poté, co byl spatřen B. B. slezl dolů a následně opět vyšplhal na balkón v prvním patře uvedeného domu, přelezl zábradlí a z prádelních šňůr odcizil tepláky modré barvy v hodnotě 80,- Kč, silonové tepláky s podšívkou v hodnotě 80,- Kč, triko tmavě šedé barvy značky „N.“ v hodnotě 50,- Kč, triko fialově modré barvy značky „B. D.“ v hodnotě 50,- Kč a černý svetr s dlouhým rukávem a nápisem „F. C.“ v hodnotě 150,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 410,- Kč ke škodě J. S. a i toto oblečení následně házel dolů, kde jej přebíral obviněný V. J., přičemž takto jednali s cílem oblečení použít pro vlastní potřebu, přičemž při tomto jednání byli zadrženi hlídkou Policie České republiky.
Za toto jednání byl obviněný V. J. odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled.
Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné opatření, a to zabrání jednoho kusu nože s čepelí o délce 14 cm a černou umělohmotnou rukojetí se zvířecí hlavou.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného V. J. odvolání, které směřovala výlučně do výroku o trestu.
Z jejího podnětu byl napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného V. J. podle §258 odst. 1 písm. e) , odst. 2 tr. ř. částečně zrušen a to ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný V. J. byl při nezměněném výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a dále při nezměněném výroku o ochranném opatření odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 13. 10. 2003 dovolání, jímž napadl výrok o trestu. Jako dovolací důvod uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení stíhaného skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého dovolání obviněný namítá nesprávný postup odvolacího soudu, který bezdůvodně zrušil výrok o trestu nalézacího soudu, když jeho jednání označil v odůvodnění rozsudku jako „zcela bezdůvodné“. Toto posouzení pak obviněný označuje za nesprávné, protože jeho jednání bylo ovlivněno obavou o bratra a prohlašuje, že si je plně vědom nesprávnosti svého jednání a trestného činu upřímně lituje.
V závěru dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta ve svém vyjádření poukázala na to, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné jednak namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Dále uvedla, že obviněný v podaném dovolání uplatnil námitky proti uloženému trestu a konstatuje, že ve vztahu k výroku o uložení trestu by přicházel v úvahu jen dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupkyně má tedy za to, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod nenaplňují a zároveň konstatuje, že odvolací soud napadeným výrokem o trestu neporušil ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a o obecných zásadách pro ukládání trestu.
Z výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného V. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dospěl k následujícím závěrům:
Podle §256a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Praze jako odvolacího soudu, kterým bylo nově rozhodnuto o trestu obviněného V. J. /§265a odst. 2 písm. h) tr. ř./. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. K., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Kladně dne 13. 10. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný své dovolání opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto stanovený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, který byl zjištěn soudem. Je tedy možné namítat, že skutek zjištěný soudem byl v rozporu se zákonem kvalifikován jako trestný čin, ačkoli vůbec nešlo o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze p r á v n í námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. námitky proti skutkovým zjištěním soudu.
V posuzovaném případě obviněný vznáší námitky proti uloženému trestu, přičemž odvolacímu soudu vytýká, že bezdůvodně zrušil výrok o trestu, tak jak ho uvedl ve svém rozsudku nalézací soud. Namítá, že posouzení jeho jednání bylo v rozporu se skutečností, neboť v daném případě vystoupil pouze na obranu svého bratra.
Obviněný v tomto kontextu sice namítá nesprávné právní posouzení skutku, avšak toto nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že odvolací soud zrušil trest mu uložený rozsudkem prvoinstančního soudu a jeho jednání označil v odůvodnění rozsudku jako „zcela bezdůvodné“.
Ve svém dovolání obviněný neuplatnil tedy žádnou námitku, která by se jakkoli týkala právního posouzení skutku zjištěného soudem. Ačkoliv tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatnil pouze námitky, které se týkají zrušení uloženého trestu. Tím se dovolání obviněného ocitlo zcela mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.
Obviněný v dovolání sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založil na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují.
Pro úplnost je třeba podotknout, že obviněný pouze navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, ve smyslu ustanovení §265f tr. ř. však neuvedl, čeho se po zrušení napadeného rozhodnutí domáhá.
Nejvyšší soud považuje za důležité uvést, že ve vztahu k výroku o uložení trestu by přicházel v úvahu jen dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který může spočívat ve dvou alternativách, tedy, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Avšak ani jedna z těchto alternativ není v případě dovolání obviněného V. J. naplněna.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného V. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman