ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.200.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 200/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. února 2004 o dovolání obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 681/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 52/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 681/2001, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. 3 T 52/2001, kterým byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, za současného uložení povinnosti zaplatit jako náhradu škody společnosti M. & K., P. spol. s r. o. částku 6.324,- Kč a J. H. částku 1.124,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal soud poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolání opřel obviněný o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rozsáhlém textu tohoto mimořádného opravného prostředku zejména uvedl, že nalézací soud opřel závěr o jeho vině o jediný důkaz - o doznání obviněného učiněné v přípravném řízení. Kromě tohoto důkazu, všechny ostatní důkazy považuje z hlediska posouzení své viny za irelevantní, popřípadě jde o důkazy jeho vinu naopak vyvracející. Poukazuje na to, že okresní soud důkazy nesprávně hodnotil a jednostranně interpretoval v jeho neprospěch. Ke svému doznání, které učinil v přípravném řízení uvedl, že se doznal jen proto, aby předešel vazebnímu stíhání. Naproti tomu jeho obhajoba v hlavním líčení byla podepřena provedenými důkazy, a to výpověďmi svědkyň K., R. a B. Namítá, že soud prvního stupně zcela ignoroval výpovědi těchto svědkyň.
V další části dovolání poukazuje na chybnou úvahu soudu týkající se jeho trestní minulosti a z ní vyplývající vědomí o závažnosti své výpovědi v přípravném řízení. Zabývá se průběhem řízení, které předcházelo sdělení obvinění a vytýká, že nebyli vyslechnuti policisté, pod jejichž nátlakem učinil své doznání. V tomto směru považuje dokazování za nedostatečné. Má za to, že soud měl bez ohledu na doznání obviněného objasnit všechny okolnosti případu, nashromáždit všechny relevantní důkazy a obviněného zprostit obžaloby. Odvolací soud se nesprávně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků kladených obviněnému za vinu. Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 681/2001, spolu s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. 3 T 52/2001, zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích znovu projednat, případně aby sám rozhodl a obviněného zprostil obžaloby.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vyjádření uvedl, že dovolatel se sice výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání odůvodňuje tím, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a polemizuje s argumenty obsaženými v odůvodnění soudů. Dovolatel napadá skutková zjištění, nikoliv právní hodnocení již stabilizovaného skutku, který by akceptoval. Dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění podaného dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem /§265i odst. 3 tr. ř./.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, proti rozsahu dokazování a proti správnosti skutkových zjištění. Obviněný konkrétně vytýkal soudům, že svá skutková zjištění nesprávně opíraly o jeho vlastní doznání, hodnotily důkazy v jeho neprospěch, nepřihlédly k výpovědím svědkyň K., R. a B., nevyslechly policisty, kteří ho přiměli k doznání v přípravném řízení atd. Obviněný tak ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou námitku, vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkovému stavu zjištěnému oběma soudy a z charakteru námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu. Ze shora uvedeného je zřejmé, že podstata dovolacích námitek obviněného spočívá v tvrzení, že se stíhané trestné činnosti nedopustil, že není pachatelem stíhaného trestného činu. Navíc je třeba připomenout, že většinu těchto námitek uplatnil již v odvolacím řízení.
Tímto pojetím dovolání se však obviněný ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný tak v dovolání formálně uplatnil dovolací důvod předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem ve skutečnosti svůj mimořádný opravný prostředek založil na námitkách, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit.
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto posupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík