ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.338.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 338/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2004 dovolání podané obviněným M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 1 To 61/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 8/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 8/2002, byl M. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který byl podle §234 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal obviněný odvolání, jenž bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 1 To 61/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto rozhodnutí byl doručen obviněnému dne 23. 10. 2003, jeho obhájci dne 31. 10. 2003 a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně dne 7. 10. 2003.
Proti shora citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný dne 5. 11. 2003 prostřednictvím nově zvoleného obhájce dovolání, jímž napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonná ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v předchozím řízení nalézací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, především výpověď spoluodsouzeného V. V. Zcela přitom pominul jeho obhajobu, k jejíž podpoře navrhl rovněž výslech dalších svědků, které soud ve světle výpovědi spoluodsouzeného V. považoval za nevěrohodné. Z trestné činnosti kladené mu za vinu není usvědčován především výpovědí tohoto spoluodsouzeného, jak je uvedeno v odsuzujícím rozsudku, nýbrž pouze a výhradně jeho výpovědí, což dovozuje z textu dovolání provedeného rozboru důkazní situace, z níž soud vycházel. Dle jeho názoru soud vycházel z presumpce viny a dovodil nesprávná skutková zjištění pokud konstatoval, že se jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku dopustil. Tento stav neodpovídá realitě, neboť se žádného trestného jednání nedopustil. Odvolací soud pak potvrzením rozsudku soudu prvního stupně pochybil, neboť nezrušil rozhodnutí, jenž pro porušení ustanovení §2 odst. 2, 5 tr. ř. spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
S poukazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení vrchního soudu zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že jej podle §226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že přestože dovolatel zákonným pojmenováním specifikoval dva dovolací důvody, v textu dovolání uplatněnými námitkami pak konkretizoval pouze jeden, a to důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z kontextu dovolání je přitom zřejmé, že dovolatel se nedomáhá dovolacího důvodu upraveného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale v §265b odst. 1 písm. l) alinei druhé tr. ř. Ačkoli dovoláním podle citovaných zákonných dovolacích důvodů nelze napadat skutková zjištění, v posuzovaném případě obviněný uplatnil v celém rozsahu dovolání jen námitky směřující proti hodnocení důkazů soudy a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním. Neuplatnil žádnou námitku, jež by se týkala právní kvalifikace skutku. Pokud pak v návaznosti na své skutkové námitky vytkl, že soud posoudil skutek nesprávně po právní stránce, nejde o námitku právní ve smyslu citovaného dovolacího důvodu, protože není vázána ke skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem, ale k jinému skutkovému stavu. Obviněný dovoláním sleduje výlučně změnu skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na něj změnu právního posouzení. Takové námitky však nekorespondují s uplatněnými dovolacími důvody. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. K uplatnění dovolacího důvodu, specifikovaného obviněným prostřednictvím odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., Nejvyšší soud podotýká, že v okamžiku podání dovolání, tedy dne 5. 11. 2003, již byla delší dobu v účinnosti novela trestního řádu, provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů, uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Z textu dovolání obviněného je dostatečně zřejmé (obviněný nenamítá neúplný nebo chybějící výrok, ale nesprávnost rozhodnutí spočívající v zamítnutí jeho odvolání), že obviněný opírá své dovolání vedle důvodu uvedeného pod písm. g) citovaného ustanovení také o důvod, který je nyní obsažen jako druhá alternativa v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /nikoli v písm. k) tohoto ustanovení/ a jde tedy toliko o formulační nepřesnost obhájce.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě), ve spojení s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli takové rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V těchto ustanoveních ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejících trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení od jím deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. Dovolací soud pak není oprávněn k těmto námitkám přihlížet, neboť je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch