ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.435.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 435/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. dubna 2004 dovolání obviněného J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2003, sp. zn. 5 To 567/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 58/2002, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2003, sp. zn. 5 To 567/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 T 58/2002, byl obviněný J. P. ve spolupachatelství s dalšími obviněnými (F. S., P. O. a Z. S.) uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a byla mu uložena povinnost společně a nerozdílně s ostatními spoluobviněnými uhradit na náhradě škody poškozenému M. S. částku 5.040,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. P. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 5 To 567/2003, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako opožděné.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V dovolání konstatuje, že odvolací soud dospěl nesprávně k závěru, že jeho odvolání bylo podáno opožděně. Odvolací soud přitom nesprávně vycházel ze skutečnosti, že zatímco obviněnému byl napadený rozsudek doručen dne 1. 9. 2003, tak jeho obhájci již dne 25. 8. 2003. Podle názoru odvolacího soudu lhůta k podání odvolání tak obviněnému uplynula dne 9. 9. 2003, přičemž odvolání bylo podáno až dne 15. 9. 2003. Odvolací soud však přehlédl, že rozsudek soudu prvního stupně byl dne 25. 8. 2003 doručen nikoli obhájci obviněného, JUDr. V. D., advokátovi, AK K. 16, P., ale JUDr. I. D., advokátovi, se sídlem v U. B., Z. h. 2172. Obhájci obviněného byl rozsudek soudu prvního stupně ve skutečnosti doručen až dne 10. 9. 2003 a odvolání podané obviněným dne 15. 9. 2003 tak bylo podáno včas. Namítá, že Městský soud v Praze tak nesprávně zamítl odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Je tedy naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil v celém rozsahu a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání obviněného konstatuje, že je zřejmé, že dovolatel napadá usnesení Městského soudu v Praze z titulu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř. v rámci první alternativy, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho opravného prostředku, aniž k tomu byly splněny procesní podmínky. Zdůrazňuje, že pokud jsou skutečnosti uváděné obviněným v mimořádném opravném prostředku pravdivé, nebyly tak splněny podmínky pro to, aby odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo zamítnuto z formálních důvodů, neboť pokud obviněný podal odvolání prostřednictvím řádně zvoleného obhájce ve lhůtě, která začala plynout od doručení rozhodnutí nalézacího sodu právě tomuto obhájci, podal svůj řádný opravný prostředek včas. Navrhla, aby Nejvyšší soud k dovolání obviněného J. P. zrušil usnesení Městského soudu v Praze a přikázal tomuto soudu, aby věc potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., že podané dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno včas a prostřednictvím obhájce.
Dovolatel podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to podle první alternativy tohoto ustanovení, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný J. P. totiž namítá, že byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a uložen mu trest, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a v důsledku toho byl zbaven přístupu k druhé instanci.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku, přičemž podle §248 odst. 2 tr. ř. v případě, že se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta pro podání odvolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §253 odst. 1 tr. ř. platí, že odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně.
Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný důvodně namítá, že odvolací soud při posuzování včasnosti podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 nesprávně vycházel z toho, že obhájci obviněného JUDr. V. D. byl rozsudek soudu prvního stupně doručen už dne 25. 8. 2003. Z toho soud dovodil, že lhůta pro podání odvolání ve smyslu ustanovení §248 odst. 1, 2 tr. ř. uplynula dnem 9. 9. 2003, když samotnému obviněnému byl rozsudek doručen dne 1. 9. 2003.
V posuzované věci bylo ze spisového materiálu zjištěno, že obviněný skutečně podal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 T 58/2002, dne 15. 9. 2003 (č. l. 296). Obviněný měl přitom od počátku trestního stíhání zvoleného obhájce, čehož je dokladem plná moc ze dne 4. 3. 2002, a to JUDr. V. D., se sídlem P., K. 16 (č. l. 11). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 byl tomuto obhájci doručen až dne 10. 9. 2003 (č. l. 279), a to na základě telefonického upozornění advokáta JUDr. I. D., se sídlem AK U. B. (č. l. 278), kterému byl dne 25. 8. 2003 nesprávně doručen předmětný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (č. l. 276), přičemž tento den doručení považoval odvolací soud neprávem za den doručení rozsudku soudu prvního stupně obhájci obviněného.
Je tak evidentní, že pokud obviněnému byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 1. 9. 2003 a jeho obhájci JUDr. V. D. dne 10. 9. 2003, přičemž odvolání obviněného bylo podáno již dne 15. 9. 2003, pak byla osmidenní lhůta k podání odvolání s ohledem na ustanovení §248 odst. 2 tr. ř. jednoznačně zachována. Pro úplnost se dodává, že podle protokolu o hlavním líčení se obviněný J. P. při vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně k možnosti ihned podat odvolání nevyjádřil.
V případě odvolání J. P. tak nebyly splněny procesní podmínky nezbytné k tomu, aby odvolací soud mohl napadeným usnesením zamítnout podané odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §253 odst. 1 tr. ř. jako údajně opožděné. Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že podané dovolání, opírající se o dovolací důvod podle první alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zcela důvodné.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného J. P. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 5 To 567/2003, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení pozbyla podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu Praze jako soudu odvolacímu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o podaném dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík