ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.446.2004.3
11 Tdo 446/2004 - II.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. května 2004 v neveřejném zasedání konaném o dovolání podané obviněným L. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 To 179/2003-1145 ze dne 16. 1. 2004 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 11/2002, takto:
Podle §265l odst. 4 trestního řádu se obviněný L. M., n e b e r e do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 33 T 11/2002-1034 ze dne 10. 10. 2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 3 To 179/2003-1145 ze dne 16. 1. 2004, byl obviněný L. M. uznán vinným pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) trestního zákona zařazen do věznice s dozorem. Současně byl stejnými rozsudky za pomoc k témuž trestnému činu, ovšem provedenou jiným způsobem, odsouzen k trestu odnětí svobody ve stejné výměře obviněný J. P. Oproti tomu obvinění R. N. a JUDr. V. J. byli zproštěni obžaloby pro souběžně stíhaný skutek kvalifikovaný státním zástupcem jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona. Vrchní soud v Praze následně výše citovaným rozsudkem zavázal obviněného L. M. k náhradě škody poškozené společnosti J. B. – K. B., a. s., jednak samostatně ve výši 4.848.712,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 1. 3. 2002, jednak společně a nerozdílně s J. P. ve výši 1.253.786,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 1. 3. 2002, přičemž co do zbytku uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním obviněný L. M., obviněný J. P. a státní zástupce. Z podnětu odvolání obviněného J. P. byly rozsudkem Vrchního soudu v Praze ve výše uvedeném smyslu změněny výroky o trestu a o náhradě škody. Oproti tomu odvolání obviněného L. M. a státního zástupce byla jako nedůvodná postupem podle §256 trestního řádu zamítnuta.
Z podnětu dovolání podaného obviněným L. M. však Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek svým usnesením sp. zn. 11 Tdo 446/2004 dne 24. května 2004 zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný L. M. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni. Po zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž byl tento rozsudek co do výroků o vině a trestu uloženém obviněnému L. M. potvrzen, však odpadl podklad pro to, aby obviněný nadále vykonával uložený trest odnětí svobody. Za tohoto stavu bylo třeba, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265l odst. 4 trestního řádu rozhodl o vazbě obviněného.
Z trestního spisu vedeného ve věci je zřejmé, že obviněný v průběhu trestního stíhání nebyl vzat do vazby, neboť z jeho jednání ani z dalších konkrétních okolností nevyplynula existence žádného z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a) až c) trestního řádu. Obdobně ani v období od vydání výše zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze, resp. v průběhu dovolacího řízení, žádná skutečnost jinak opravňující důvodnost vazby nenastala.
Nejvyšší soud proto shledal, že u obviněného L. M. není v nynějším stadiu řízení dán žádný z důvodů vazby podle §67 písm. a) až c) trestního řádu. Proto rozhodl, že se nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář