ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.451.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 451/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. května 2004 dovolání obviněného Z. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 5 To 48/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 17/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 5 To 48/2001, bylo rozhodnuto k odvolání obviněného Z. F. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 40 T 17/2000, tak, že výrok o trestu napadeného rozsudku byl zrušen a při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. mu byl nově uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen za současného uložení dohledu na zkušební dobu v trvání pěti let. Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil způsobem popsáným ve výroku pod bodem II/5 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 40 T 17/2000.
Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž brojí proti závěrům odvolacího soudu ve vztahu k výroku o vině. Dovolatel výslovně uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V jeho smyslu napadá rozhodnutí, jímž byl fakticky zamítnut jeho řádný opravný prostředek směřující proti výroku o vině s tím, že pro to nebyly splněny podmínky stanovené trestním řádem, když odvolací soud nereflektoval zjevná porušení zákona v řízení nalézacím. Podle názoru dovolatele, měl být v souladu se zásadou trestního práva „in dubio pro reo“ zproštěn obžaloby. Namítá, že nalézací soud se zcela nedostatečně a ústavně nekonformním způsobem, v rozporu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., vypořádal se zjištěnými skutkovými okolnostmi a nedostatečně hodnotil důkazy. Konstatuje, že zůstaly přehlédnuty důkazy svědčící ve prospěch dovolatele, a že zjištěný skutek tak nemá oporu v provedeném dokazování. Toto ilustruje na konkrétních příkladech nesprávného hodnocení důkazů (např. pokud jde o osvědčení původní částky tzv. akontace). Zákonné předpoklady pro dovolání spatřuje v činnosti odvolacího soudu, který nedostál přezkumné pravomoci a svým nesprávným závěrem o vině dovolatele v podstatě konzervoval rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž přihlédl k flagrantním pochybnostem, které přetrvaly i po uzavření dokazování. Dále pak dovolatel odkázal na své předcházející písemné či verbální přednesy v řízení před oběma soudy a navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání obviněného konstatuje, že dovolateli uniklo, že formálně uplatněný dovolací důvod v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. byl novelizován, a že vyjádření uplatněných námitek odpovídá dovolacímu důvodu podle nyní platného §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání slovně namítá absenci procesních podmínek pro zamítnutí odvolání obviněného ve vztahu k výroku o vině, avšak ve skutečnosti namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů v řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo, a z toho dovozuje, že odvolací soud měl učinit rozhodnutí jiné. Tím napadá skutková zjištění, která ale důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. být nemohou a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání podle §265i odst. písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Dovolání podal obviněný s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm k) tr. ř., a uvedl, že tak brojí proti rozhodnutí, jímž byl fakticky zamítnut řádný opravný prostředek, aniž byly splněny podmínky stanovené trestním řádem. Je tedy zřejmé, že obviněný měl patrně na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu přecházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ve znění zákona č. 200/2002 Sb. (tj. s účinností od 24. 5. 2002) spočívá v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel se tedy dopustil formálního pochybení při označení dovolacího důvodu, což ovšem pro posouzení věcí není podstatné.
První alternativa dovolacího důvodu, který měl obviněný konkrétně na mysli dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
K naplnění této alternativy uvedeného dovolacího důvodu by však mohlo dojít jen tehdy, pokud by odvolací soud rozhodl o opravném prostředku (v projednávané věci o odvolání obviněného), aniž by na jeho podkladě věcně přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně. Tedy pokud by nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů (§253 odst. 1 tr. ř.), nebo pokud by rozhodl o jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.), aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonem předpokládané podmínky podle §253 odst. 4 tr. ř. (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Tato alternativa dovolacího důvodu však v tomto případě nemůže být naplněna, neboť odvolání obviněného bylo odvolacím soudem ve veřejném zasedání věcně projednáno a následně o něm bylo rozhodnuto.
Druhá alternativa uvedeného dovolacího důvodu je naplněna tehdy, jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut, a řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Dovolatelem uplatněná argumentace v dovolání směřuje výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, a v důsledku toho proti zjištěnému skutkovému stavu, neboť dovolatel namítá, že se soudy při hodnocení důkazů a následném rozhodování nedržely zásady in dubio pro reo a že se nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou. Dovolatel se tak na základě odlišného hodnocení důkazů snaží dosáhnout změny skutkových zjištění a následně na základě takto odlišně zjištěného skutkového stavu se snaží dosáhnout zprošťujícího rozsudku. Dovolatel tak uplatnil jen vady ve skutkových zjištěních, nikoliv vady právního posouzení skutku, jak předpokládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který měl dovolatel patrně na zřeteli. Uplatněné námitky však nenaplňují nejen tento, ale ani žádný z jiných dovolacích důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /navíc v dovolání nesprávně citoval ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř./, avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík