ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.509.2004.2
11 Tdo 509/2004 - I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. května 2004 podle §265l odst. 4 trestního řádu v řízení o dovolání podaném obviněným Ing. L. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 To 85/2003-2900 ze dne 18. 12. 2003 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 9/2002, takto:
Podle §265l odst. 4 trestního řádu se obviněný Ing. L. V., n e b e r e do vazby, neboť podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se vazba obviněného n a h r a z u j e dohledem probačního úředníka nad ním a stanovením povinností spočívajících v tom, že se bude na předvolání řádně dostavovat k soudu a přebírat písemnosti od soudu na adrese P. - L., N. P. č. 1374, u paní E. K., změní místo pobytu pouze se souhlasem probačního úředníka, bude se k probačnímu úředníkovi dostavovat jednou týdně v termínech, které mu stanoví, s tím, že poprvé se do jeho kanceláře ve středisku Probační a mediační služby v P. dostaví dne 27. 5. 2004 v 9.00 hodin, bude mu podle jeho pokynů dokládat zdroj svých příjmů, umožní mu vstup do svého obydlí na území České republiky, a v případě, že se souhlasem probačního úředníka změní místo svého pobytu, soudu ihned nahlásí změnu adresy pro doručování, popřípadě si bude obsílky osobně vyzvedávat u soudu. Současně je obviněný povinen dodržovat povinnosti stanovené v §73 odst. 3 trestního řádu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 2 T 9/2002-2863 ze dne 10. 9. 2003 byl obviněný Ing. L. V. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 trestního zákona. Za to a za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 2 T 15/97-1651 ze dne 28. 11. 1997 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 9 To 26/98-1829 ze dne 13. 5. 1998 byl odsouzen podle §248 odst. 4 trestního zákona za použití §35 odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 trestního zákona zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 2 T 15/97-1651 ze dne 28. 11. 1997 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 9 To 26/98?1829 ze dne 13. 5. 1998, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni napadl obviněný Ing. L. V. odvoláním, které Vrchní soud v Praze svým usnesením č. j. 4 To 85/2003-2900 ze dne 18. 12. 2003 jako nedůvodné podle §256 trestního řádu zamítl. Z podnětu dovolání podaného obviněným však Nejvyšší soud České republiky toto usnesení svým usnesením sp. zn. 11 Tdo 509/2004 ze dne 21. května 2004 zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný Ing. L. V. až dosud vykonával uložený trest odnětí svobody, naposledy ve věznici ve V. Rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky o podaném dovolání nicméně výkon tohoto trestu pozbyl dalšího podkladu. Proto Nejvyšší soud musel ve smyslu §265l odst. 4 trestního řádu z úřední povinnosti rozhodnout též o vazbě obviněného Ing. L. V., aniž by takové rozhodnutí bylo podmíněno jeho žádostí o propuštění na svobodu nebo návrhem kohokoli jiného.
Po posouzení rozhodných skutečností dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že u obviněného Ing. L. V. je dán důvod vazby podle §67 písm. a) trestního řádu, tedy že existuje reálná obava uprchnutí a skrývání se obviněného, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, protože mu hrozí vysoký trest a nemá stálé bydliště.
Ze spisového materiálu a z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o podaném dovolání vyplývá, že obviněný Ing. L. V. bude i nadále stíhán za skutek kvalifikovaný obžalobou i rozsudkem soudu prvního stupně jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 trestního zákona. Za takový trestný čin hrozí obviněnému trest odnětí svobody na pět až dvanáct let. Přitom nelze přehlédnout, že tímto trestným činem měl způsobit škodu v celkové výši 14.000.000,- Kč. Podstatné pak je, že trvalé bydliště obviněného na adrese T. čp. 278 je toliko formální, neboť na této adrese bydlí jeho bývalá manželka, s níž již nežije.
Nebezpečí útěku a skrývání se obviněného tedy hrozí nejen v důsledku jeho nedostatečných vazeb na určité konkrétní místo na území České republiky, ale též vzhledem k povaze trestné činnosti, která mu je kladena za vinu, a vzhledem k trestu, který mu hrozí. V zájmu plynulého pokračování trestního řízení v této trestní věci přitom je, aby byl obviněný až do opětovného rozhodnutí ve věci k dispozici orgánům činným v trestním řízení.
V trestní věci obviněného Ing. L. V. jsou tedy splněny podmínky pro jeho vzetí do vazby.
Nejvyšší soud České republiky však shledal, že jeho vazbu lze nahradit dohledem probačního úředníka. Z trestního spisu je totiž patrné, že během řízení před soudem prvního stupně se v zásadě řádně dostavoval k hlavnímu líčení a přebíral zásilky adresované mu orgány činnými v trestním řízení, ať už v T., kde nadále bydlí jeho matka, nebo u soudu. Z jeho výpovědi před Nejvyšším soudem České republiky vyplývá, že o všech úkonech trestního řízení byl průběžně informován též svými obhájci. Podle vlastního tvrzení se před nástupem výkonu trestu zdržoval u své družky E. K. na adrese P. - L., N. P. č. 1374, a tam se hodlá i nadále zdržovat. Tuto adresu učinil také svou adresou pro doručování. Za situace, kdy předchozí řízení bylo proti němu vedeno na svobodě, neměl Nejvyšší soud České republiky důvod nevěřit jeho tvrzením. Nahradil proto jeho vazbu dohledem probačního úředníka nad ním. Přijetí tohoto opatření považuje Nejvyšší soud České republiky za důležité v zájmu minimalizace možných rizik spojených s předchozími změnami místa pobytu obviněného.
Obsah dohledu probačního úředníka je rámcově vymezen v ustanovení §73 odst. 3 trestního řádu. Přímo z této právní úpravy vyplývá omezení obviněného v tom směru, že může změnit místo pobytu pouze se souhlasem probačního úředníka a jeho povinnost dostavovat se k němu ve stanovených lhůtách. Tyto lhůty i další omezení v běžném způsobu jeho života stanovil Nejvyšší soud České republiky velice přísně ve snaze vytvořit co nejlepší podmínky proto, aby obviněný nemařil průběh trestního řízení. Zcela samozřejmým požadavkem je, aby se na předvolání řádně dostavoval k soudu a přebíral písemnosti od něj na adrese pro ten účel určené (P. - L., N. P. č. 1374). Průběžně jednou týdně v termínech, které mu upřesní probační úředník, bude zároveň povinen dostavovat se k němu a dokládat mu zdroj svých příjmů. Způsob jakým to má činit je na dohodě s ním; v případě, že však k takové dohodě nedojde, určí mu to sám probační úředník. Pouze s jeho souhlasem bude též moci změnit místo svého pobytu.
Z výše uvedeného je patrné, že Nejvyšší soud České republiky uvěřil tvrzení obviněného Ing. L. V., že je odhodlán vyvarovat se všech kroků, které by mohly mařit probíhající trestní stíhání. Zároveň shledal podmínky pro vedení jeho dalšího trestního stíhání na svobodě a pro nahrazení jeho vazby dohledem probačního úředníka. V procesně právní rovině tak učinil postupem podle §265l odst. 4 trestního řádu ve spojení s §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu, jak je patrné z výroku tohoto rozhodnutí. Nedodrží-li však obviněný kterékoliv z uvedených omezení a povinností, bude to důvodem pro jeho vzetí do vazby. Na probačním úředníkovi přitom bude, aby důsledně sledoval jeho chování a o zjištěných případech neplnění stanovených omezení a povinností neprodleně informoval příslušného předsedu senátu Vrchního soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář