ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.54.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 54/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2004 dovolání podané obviněným N. V. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 3 To 27/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 48 T 2/2001, byl N. V. L. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., za které byl odsouzen podle §234 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce a obviněný N. V. L. odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2003 byl napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného N. V. L. částečně zrušen, a to ve výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. a ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný N. V. L. byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., za který byl spolu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., který zůstal ve výroku napadeného rozsudku nedotčen, podle §219 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch spoluobviněného X. T. T. a odvolání obviněného N. V. L. byla podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Opis rozsudku byl doručen obviněnému N. V. L. (s překladem ve smyslu §28 odst. 2 tr. ř.) dne 26. 5. 2003, jeho obhájci dne 3. 5. 2003 a Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci dne 2. 5. 2003.
Proti shora citovanému rozsudku vrchního soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný N. V. L. dne 28. 5. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl všechny výroky odvolacího rozsudku týkající se jeho osoby a dále pak jeho prostřednictvím i výrok o vině a o trestu z rozsudku nalézacího soudu. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na tzv. jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že pokud jde o skutek, v němž je soudem spatřován trestný čin vraždy, je přesvědčen o své nevině. Obvinění vůči své osobě považuje za vykonstruovaná a nepodložená, sám spáchání předmětného skutku popíral. Skutečnost, že se v přípravném řízení ke skutku přiznal odůvodňuje snahou pomstít se spoluobviněnému T. Přiznání však nebylo pravdivé. Nesouhlasí tedy se závěrem soudu, který odůvodňuje výrok o vině tak, že byl usvědčen svým původním doznáním. Přibližně v době spáchání činu se nacházel nedaleko, ale žádným způsobem se na vraždě nepodílel, ani o ní nevěděl. Výsledky dokazování podle něj také neprokázaly, že by jej na místě činu někdo z obyvatel domu poznal. Dále poukazuje na rozpory v jednotlivých výpovědích a jiných prováděných důkazech, na nedobrou pověst samotného poškozeného a možné příčiny, proč mu chtěl někdo ublížit, jakož i na nesprávnost závěrů soudních znalců ohledně mechanismu výstřelu a vzniku zranění. Má zato, že z provedeného dokazování je zřejmé, že v této věci neexistuje žádný řetězec důkazů, který by jednoznačně prokazoval spáchání skutku, v němž je spatřován trestný čin vraždy, jeho osobou. Soudy proto měly postupovat ve smyslu zásady \"in dubio pro reo\" a rozhodnout o zproštění obžaloby v celém rozsahu.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně, zrušil a podle §265m tr. ř. sám rozhodl tak, že jej ve smyslu §226 písm. c) tr. ř. zprostí obžaloby v celém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do dne vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z obviněným vyslovených námitek, podstata jeho dovolání spočívá ve výtkách vůči hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a z něj vyplývajících závěrů ohledně průběhu skutku, kvalifikovaného odvolacím soudem jako trestný čin vraždy, a zejména osoby jeho pachatele. Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku od jím deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v řízení předcházejícím dovolání, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. Dovolací soud není oprávněn k těmto námitkám přihlížet, neboť jak již bylo řečeno, je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch