ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.55.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 55/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. ledna 2004 o dovolání obviněného M. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2003, sp. zn. 2 To 176/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 27/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. J. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 2 To 176/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 40 T 27/2000, kterým byl uznán vinným pomocí k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b) , odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a za to byl podle §247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a k peněžitému trestu ve výši 100.000,-Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání spočívající v obchodní činnosti zabývající se obchodem s náhradními autodíly po dobu pěti let.
Obviněný dovolání opírá o dovolací důvod předpokládaný v druhé alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému usnesení je dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Poté, co dovolatel provedl podrobnou rekapitulaci trestné činnosti, kterou byl uznán vinným, namítl, že trestní řízení proti němu bylo původně vedeno pro trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a teprve v průběhu hlavního líčení bylo jeho jednání překvalifikováno na pomoc k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Podle názoru dovolatele je takový postup neopodstatněný. Vytýká, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z výpovědi obžalované F. a že byla opomenuta obecně platná zásada trestního řízení \" in dubio pro reo\" . Dovolatel poukazuje na to, že jeho obhajoba spočívající v tvrzení, že nevěděl o tom, že zboží pochází z trestné činnosti, nebyla provedeným dokazováním vyvrácena. V závěru dovolání též namítl, že pokud soudy skutkové okolnosti případu vyhodnotily po právní stránce chybně, pak to ve svých důsledcích vedlo k uložení nepřiměřeně přísného trestu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc soudu prvního stupně s tím, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolatelem použitá námitka nesprávného právního posouzení věci je jen námitkou zdánlivě věcně odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu, neboť naplňuje jeho účel jen formálně, protože dovolatel nevychází z dovoláním neovlivnitelných skutkových zjištění, ale cestou výtky vadného způsobu hodnocení provedeného dokazování se snaží prosadit jiný skutkový stav věci, přičemž vlastní námitka nesprávného právního posouzení však chybí. Námitky obviněného tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) v návaznosti na písm g) tr. ř. a nejsou podřaditelné ani pod jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z této dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, kdy tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností v rozporu s normami hmotného práva. Tzn., že s odkazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav je v takovém případě posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu se zákonem, tj. zda jsou právně kvalifikovány ve shodě s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jinými slovy řečeno, dovolací soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo skutečně podáno z jiných důvodů, než jsou taxativně vymezené důvody dovolání v ustanovení §265b tr. ř. Za této situace nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž k důvodům odmítnutí dovolání Nejvyšší soud ve shodě s ustanovením §265i odst. 2 tr. ř. uvádí jen toto:
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný sice namítá, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako pomoc k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ale jen jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., avšak dovolatel v tomto směru vychází z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn oběma nižšími soudy. Dovolatel totiž argumentuje svou obhajobou uplatněnou již v předchozích stadiích řízení a své výhrady vůči právnímu posouzení opírá o tvrzení, podle něhož mu nebylo známo, že zboží pochází z trestné činnosti. V tomto ohledu namítá nesprávné hodnocení důkazů soudy, když uvádí, že soud prvního stupně jednoznačně vycházel pouze z výpovědi obžalované F. a dostatečně neuplatnil při rozhodování obecnou zásadu \"in dubio pro reo\". Obviněný tak ve skutečnosti obsahově neuplatnil jedinou námitku, vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného oběma soudy. Z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu a předkládá svou verzi skutkového děje, odlišnou od té, ke které dospěly nižší soudy. Teprve v návaznosti na to poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku a snaží se tak dosáhnout změny právní kvalifikace. Tímto pojetím dovolání se však obviněný ocitl mimo rámec deklarovaného zákonného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozsudku tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný tedy formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil ve skutečnosti jen námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Co se týče jeho výtky proti výroku o trestu (\"…uložení nepřiměřeně přísného trestu…\"), ani tato námitka není podřaditelná pod žádný zákonný dovolací důvod.
S ohledem na výše uvedené je tak třeba konstatovat, že v dovolání uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v návaznosti na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkami obviněného naplněn nebyl. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. J. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík