ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.556.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 556/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004, o dovolání obviněného R. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2004, sp. zn. 8 To 517/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 29/2003, takto:
Dovolání obviněného R. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 4 T 29/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 tr. zák.
Uvedené trestné činnosti se měl podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustit tak, že dne 6. listopadu 2002 v době kolem 17:00 hod. v P., na H. n. měl u sebe tři sáčky s bílou krystalickou látkou o hmotnostech 0,300 g, 0,812 g a 1,015 g, v této krystalické látce byl zjištěn metamfetamin a efedrin, přičemž metamfetamin je hlavní účinná látka drogy zvané pervitin, která je uvedena v příloze č. 5 k zák. č. 167/98 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní, zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách a efedrin je uveden v příloze č. 9 zák. č. 167/98 Sb., o návykových látkách, jako prekursor, zařazený do tabulky I. podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, a tyto sáčky vědomě přechovával pro odsouzeného J. P., který s drogou obchodoval.
Pro uvedené byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. března 2001, sp. zn. 6 T 28/2001, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, a to do výroku o vině a do výroku o trestu. Vyslovil v něm právní názor, dle něhož v předmětné věci jde o přechovávání drogy v minimálním množství a na krátkou dobu, a v ní není dán materiální znak trestného činu. Popřel, že by sáčky obsahující omamné a psychotropní látky přechovával pro odsouzeného J. P. a uvedl, že ho vezl s jeho otcem a bratrem do P. hrát automaty a až do doby prodeje drog nevěděl, že P. drogy prodává. O prodeji drog začal tušit až v době, kdy P. u něho drogu uschoval, což bylo pár hodin před zadržením obviněného. V odvolání dále upozornil na skutečnost, že byl poté napadán bratrem odsouzeného P., jenž mu vyhrožoval násilnou likvidací, pokud nebude vypovídat tak, jak mu řekne. Proto přestal docházet k probační pracovnici. Popřel užívání drog, jakož i jejich prodej a vyslovil domněnku, že drogy prodával P. a jeho bratr. Závěrem obviněný navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a aby byl obžaloby zproštěn.
Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. února 2004, sp. zn. 8 To 517/2003, podle 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. V. dne 6. dubna 2004 prostřednictvím advokátky dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že skutek popsaný ve výroku o vině napadeného rozsudku a skutková zjištění rozvedená v jeho odůvodnění neskýtají dostatečný podklad pro to, aby mohl být uznán vinným. Poukazuje na to, že jednou z podmínek, která musí být splněna, aby šlo o trestný čin, je materiální podmínka nebezpečnosti činu pro společnost, přičemž stupeň nebezpečnosti musí být vyšší než nepatrný. Dovolatel má za to, že v předmětné věci stupeň nebezpečnosti pro společnost, přestože byly naplněny formální znaky skutkové podstaty trestného činu dle §187 odst. 1 tr. zák., nedosáhl stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost. Zdůrazňuje dále, že ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. stanoví, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou zavinění a jeho pohnutkou, a proto má podstatný význam pro úvahu, zda jde vůbec o trestný čin. V této souvislosti namítá, že i když všechny důležité okolnosti z hledisek uvedených v tomto zákoně byly v uvedeném případě zjištěny, nedošlo dle něj k jejich správnému zhodnocení po právní stránce. Zejména uvádí, že soud přihlédl jen k okolnostem, které zakládají formální znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným, avšak nepřihlédl k dalším okolnostem, které sice nejsou nutné k naplnění znaků trestného činu, které však charakterizují spáchaný skutek nebo jeho pachatele a mají vliv na jejich konkrétní společenskou nebezpečnost. Význam pro stanovení stupně nebezpečnosti pro společnost má i rozsah přechovávané látky či délka jejího přechovávání. Dovolatel nezpochybňuje, že rozsah přechovávané látky byl zjištěn, a dalo by se říct, že stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost odpovídá typově společenské nebezpečnosti trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., ale dle jeho názoru je zřejmé, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ač materiální znak trestného činu nebyl naplněn.
Dovolatel upozorňuje, že není uživatelem drog, sám je pro ostatní neopatřoval ani je nikomu dalšímu nenabízel. Na podporu tohoto tvrzení uvádí, že i soud I. stupně konstatoval, že odsouzený P. dovolatele využil k tomu, aby drogy měl u sebe, aby on měl bezpečnější postavení v případě kontroly policií. Není proto vyloučeno, jak se uvádí v dovolání, ani to, že odsouzený P. dovolateli sdělil, že drogy jsou pro jeho potřebu, a dále, že mu za přechovávání drog neslíbil žádnou finanční odměnu. Dovolatel dle svého tvrzení znal odsouzeného P. pouze krátký čas, vozil ho do P. hrát automaty. Drogy měl u sebe pár hodin, přičemž se jednalo o tři sáčky. Z uvedeného dovolatel vyvozuje, že šlo o přechovávání drogy jednak v minimálním množství a na velmi krátkou dobu. Argumentuje, že rozsah dotyčné látky sice byl přesně zjištěn, ale současně zpochybňuje, zda je možné dovodit z odborných důkazů, že toto množství látky může ohrozit život či zdraví, a dále vyslovuje pochybnost, zda i z ostatních známých skutečností možno vyvodit naplnění zákonem vyžadovaného stupně nebezpečnosti pro společnost.
V petitu dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2004, sp. zn. 8 To 517/2003, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 4 T 29/2003, ve výroku o vině a trestu, a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolatel namítá nedostatek společenské nebezpečnosti činu ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. z důvodu prokázání toliko malého množství přechovávané drogy a poměrně krátké doby (pouze několik hodin) jejího přechovávání. Státní zástupce považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť dovolatel si v této době byl již vědom, že J. P. drogy prodává, a že tedy nejde jen o jejich pouhé uschování pro (samostatně odsouzeného) P., ale o (byť méně významnou) účast na obchodu s drogami. Podle názoru státního zástupce stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je proto zjevně vyšší než nepatrný a jde proto o čin trestný. Z uvedených důvodů v závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a současně souhlasil s tím, aby toto, případně jiné rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda dovolání podané v této trestní věci splňuje všechny podmínky tak, aby na jeho podkladě mohl přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícímu řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 a 5 tr. řádu, tedy zda není dán některý z důvodů uvedených v §265i odst. 1 tr. řádu, pro který by byl povinován dovolání odmítnout.
Shledal přitom, že dovolání je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), neboť bylo podáno proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu) a že bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu) a obsahuje všechny náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Obviněným výslovně uvedený dovolací důvod pak odpovídá konkrétně uplatněným argumentům i zákonnému ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Důvod dovolání podle citovaného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečnostech podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Případ, na který dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro uplatnění přezkumu dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tudíž popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
V posuzovaném případě obviněný uplatnil námitky, podle nichž skutek, kterým byl uznán vinným, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Konkrétně uvedl, že všechny důležité okolnosti z hledisek uvedených v uvedené zákonné skutkové podstatě trestného činu byly zjištěny, avšak nedošlo k jejich správnému hodnocení po právní stránce, neboť z nich vyplývá podle jeho názoru nenaplnění dostatečného stupně nebezpečnosti pro společnost. Dovolatel směřuje námitky k tomu, že skutek nenaplňuje materiální znak trestného činu přechovávání omamné látky v množství větším než malém ? tady konkrétně uvádí, že se jednalo jen o tři sáčky a namítá, že je měl u sebe jen pár hodin.
Podle §187 odst. 1 tr. zák. kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden až pět let.
Zákon nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu. Z účelu uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že k trestnímu postihu stačí jakékoli množství takové látky. Je však třeba z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost posuzovat konkrétní okolnosti případu, zejména druh a účinnost konkrétního jedu, omamné nebo psychotropní látky, zda zjištěné množství v daném případě a v jaké intenzitě bylo způsobilé ovlivnit psychiku člověka nebo ohrozit jeho zdraví a případně život. Dle stanoviska doktrinálního (P. Šámal, F. Púry, S. Rizman, Trestní zákon, Komentář 5. vydání, Praha 2003, s. 1066) pod pojmem přechovávání se rozumí jakýkoliv způsob držení, v předmětném případě psychotropní látky a prekursoru. Nerozhodnou je v této souvislosti délka doby přechovávání, tato je významná toliko pro stanovení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Přechovávání musí být přitom vykonáváno pro jiného.
Po subjektivní stránce se pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. vyžaduje zavinění úmyslné. Jde o ohrožovací trestný čin, pročež je dokonán v předmětném případě přechováváním pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti i jednotlivců proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory.
V posuzované věci byly u odvolatele zajištěny tři kusy sáčků o hmotnostech 0,3 g, 0,812 g a 1,015 g obsahujících psychotropní látku a prekursor, přičemž nalézací a odvolací soud na základě provedeného dokazování dospěly k závěru o prokázání přinejmenším nepřímého úmyslu u dovolatele, jelikož tento \"minimálně věděl, že P. se zabývá prodejem drog a musel tudíž předpokládat, že droga, kterou u sebe přechovává, je určena právě k prodeji\".
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl tudíž k závěru, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci spočívá na správném právním posouzení skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a to z pohledu namítané absence naplnění §3 odst. 2 tr. zák. vyžadovaného vyššího než nepatrného stupně nebezpečnosti pro společnost, a to dodržením hledisek plynoucích jak z příslušných ustanovení trestního zákona, tak i z konstantní judikatury. Nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích dále plně dostály požadavkům plynoucím z §125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v jednání obviněného správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kdy popis skutků, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu a intenzitou zásahu do zákonem chráněné hodnoty přesahuje hranici nepatrného stupně nebezpečnosti pro společnost.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman