ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.734.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 734/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004, o dovolání obviněného E. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. října 2003, sp. zn. 3 To 385/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 15/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněného E. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 2 T 15/2003, byl obviněný E. M. uznán vinným trestným činem loupeže dle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zák. a odsouzen dle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10-ti /deseti/ roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon takto uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě způsobené škody poškozenému R. M. částku ve výši 4.500,- Kč.
Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. října 2003, sp. zn. 3 To 385/2003, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušen ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek odvolacího soudu nezměněn.
Dne 16. března 2004 bylo prostřednictvím obhájce obviněného dáno na poštu podání adresované Okresnímu soudu v Ostravě obsahující dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2003, č. j. 3 To 385/2003-267. Obviněný v něm namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Oba soudy se podle jeho názoru náležitě nevypořádaly s obhajobou obviněného, že nebylo přihlédnuto ke všem provedeným důkazům a že nebyly opatřeny všechny potřebné důkazy, byť je obviněný navrhoval. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výroky rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2003, č. j. 3 To 385/2003-267, kterými z podnětu obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku Okresního soudu v Ostravě zrušil výrok o trestu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3, písm. b) tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 8 /osmi/ roků a kterým podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou a zrušil výrok, že jinak zůstává napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2003, č. j. 2 T 15/2003-189, a to ve výroku o vině a náhradě škody, nezměněn. Dovolatel dále navrhl, aby podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o vazbě dovolatele.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k obsahu dovolání, přičemž předpokládal, že dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě. Z důvodů, které rozvedl, považuje dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Za dodržení podmínek §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného byl podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. řádu lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Z obsahu spisu se podává, že opis napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě byl obviněnému doručen dne 30. prosince 2003, jeho obhájci dne 15. ledna 2004 (viz dodejky na č. l. 287), přičemž není bez významu, že obviněný i jeho obhájce byli v rozsudku Krajského soudu v Ostravě poučeni o tom, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle měsíců končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Dle tohoto ustanovení tedy skončila lhůta pro podání dovolání obviněného E. M. v pondělí 15. března 2004.
Dal-li proto dne 16. března 2004 obhájce na poštu podání, které obsahuje dovolání obviněného, a poštovní zásilku adresoval Okresnímu soudu v Ostravě, bylo podání podáno po uplynutí zákonné lhůty k jeho podání, jedná se o dovolání podané opožděně.
Podle §265e odst. 4 tr. řádu není navrácení lhůty k podání dovolání přípustné.
Nejvyšší soud v důsledku toho dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman