ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.787.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 787/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2004 dovolání podané obviněným J. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 7 To 16/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 14/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 46 T 14/2003, byl J. J. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., za který byl podle §219 odst. 1, §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění městského soudu se J. J. dopustil uvedené trestné činnosti tím, že dne 20. 6. 2003 kolem 10.45 hod. v P., K. 26, po předchozí slovní rozepři s poškozeným R. K. ohledně prodeje mobilního telefonu a po předchozích výhružkách poškozeného, v baru C. v téže ulici popadl nůž a začal poškozeného na ulici pronásledovat a když jej dopadl, bodl jej tímto nožem jednou do oblasti levého podpaždí a jednou do oblasti zad, přičemž mu způsobil zranění hrudní srdečnice a levé plíce, na základě kterého poškozený zemřel, přičemž bezprostřední příčinou smrti byl krvácivý šok v důsledku zakrvácení hrudní dutiny.
Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 7 To 16/2004, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému, jeho obhájci i Městskému státnímu zastupitelství v Praze dne 19. 4. 2004.
Proti shora citovanému usnesení městského soudu podal obviněný dne 21. 6. 2004 (dáno na poštu dne 17. 6. 2004) prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nalézacím soudem konstatovaný skutek je velice zjednodušen a ve skutečnosti se odehrál poněkud jinak. Za zásadní pochybnost, se kterou se soudy obou stupňů nevypořádaly, považuje to, že nebylo zjištěno, kde skutečně ke smrtelnému zranění došlo a co bylo jeho hlavní příčinou. Po předestření vlastní verze skutkového stavu konstatuje, že je naprosto mimo logiku, aby se snažil jako první napadnout útočníky, neboť si byl dobře vědom nejenom jejich početní převahy, ale i ozbrojení. Samotný konflikt se odehrál mimo dosah kamerového systému tak, jak jej popsal on. Výpovědi svědka V. a svědkyně S. považuje za scestné s poukazem na jejich drogovou orientaci. Podle jeho názoru tak v průběhu trestního řízení před soudy obou stupňů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., jelikož důkazy nebyly posuzovány jednak každý jednotlivě a jednak ve všech souvislostech. Stejně tak nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, neboť právě z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že zranění mohlo být způsobeno i tak, jak sám popsal. Dále pak namítá, že nebylo prokázáno, že by chtěl poškozeného úmyslně usmrtit, či byl srozuměn s tím, že jej usmrtit může. Pokud tedy jeho jednání nebylo posouzeno jako nutná obrana, mělo být postupováno tak, jako by rámec nutné obrany překročil, s posouzením jednání jako ublížení na zdraví s následkem smrti. Z uvedené argumentace tak dovozuje nesprávné právní posouzení skutku nalézacím a odvolacím soudem.
S poukazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení vrchního soudu a jemu předcházející rozsudek městského soudu zrušil a městskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že dovolatelem formálně konstatovaný důvod dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů. Argumenty dovolatele jsou opakováním obhajoby uplatněné v rámci odvolacího řízení, s nimiž se však odvolací soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Obviněný se tak domáhá pouze druhé odvolací instance a výlučně odlišného hodnocení důkazů soudy. Za této situace je dovolání fakticky podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě.
Podstata dovolání spočívá z části v nesouhlasu obviněného s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností posuzované události významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
V další části dovolatel konstatuje, že ze zjištěného skutkového stavu nic nenasvědčuje úmyslu usmrtit poškozeného. Na základě této námitky poté dovozuje nesprávnost právní kvalifikace skutku jako trestného činu vraždy. V textu dovolání nejprve uvedl subjektivní popis skutkového děje, od kterého následně vyvodil právní závěry odlišné od závěrů soudů prvního a druhého stupně. Nelze však přehlédnout, že již jím uvedený popis průběhu skutku koliduje se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, uvedenými ve výroku o vině a podrobněji rozvedenými v odůvodnění rozsudku. Z těchto je zřejmé, že soud dospěl k závěru, že obviněný, jenž do poškozeného opakovaně bodal, si musel být nejen vědom toho, že poškozenému může způsobit zranění se smrtelnými následky, ale s těmito byl také pro případ, že nastanou srozuměn. Pokud se tedy námitky obviněného primárně odvíjí od jím tvrzených jiných skutkových závěrů, než k jakým dospěly soudy v předcházejícím řízení, není dovolací soud oprávněn k nim přihlížet, neboť jak již bylo řečeno, je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán. Dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch