ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.904.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 904/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2004 o dovolání obviněného V. V. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 8 To 388/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 144/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 29 T 144/2001, byl obviněný uznán vinným
1. trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jehož se měl podle skutkových zjištění dopustit tak, že
- dne 31. 8. 1998 kolem 05.10 hod. v P., v ul. S., chytil zezadu oběma rukama za krk poškozenou Z. M., škubl s ní tak, že ji povalil na zem, kde si na ni klekl, avšak poškozená se bránila a křičela, čehož se zalekl a z místa činu utekl,
2. trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, jehož se měl podle skutkových zjištění dopustit tak, že
- dne 31. 8. 1998 kolem 05.25 hod. v P., na Č. ulici, poblíž ulice S. přistoupil zezadu k poškozené J. Š., uchopil ji jednou rukou kolem krku a druhou ji zacpal ústa, odtlačil ji na travnatý svah vedle chodníku, zde ji povalil na zem, stáhl z ní kalhoty a spodní prádlo a přes její odpor na ní vykonal soulož, přičemž ji celou dobu přiškrcoval,
- dne 1. 9. 1998 v době kolem 5.50 hod. v P., mezi ulicemi L. a Č. došel zezadu k poškozené L. D., chytil ji pod krkem, povalil ji na zem, přes její odpor ji svlékl a násilím na ní vykonal soulož,
- dne 16. 9. 1998 kolem 06.25 hod. v P., na louce u ulice Č. přistoupil zezadu k poškozené M. A., chytil ji za krk, otočil ji a povalil do trávy a se slovy \" nekřič nebo tě uškrtím a zabiju\" ji přinutil, aby mu třela pohlavní úd, přitom ji stáhl kalhoty a spodní prádlo a přes její odpor na ní vykonal soulož, avšak k vyvrcholení nedošlo, neboť byl vyrušen a z místa činu utekl,
3. trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se měl podle skutkových zjištění dopustit tak, že
- dne 16. 9. 1998 kolem 06.40 hod. v P., na křižovatce ulic S. a Č. poblíž benzínového čerpadla E. slovně obtěžoval D. L., vyzýval ji k pohlavnímu styku a přitom před ní masturboval,
- dne 16. 9. 1998 kolem 06.45 hod. v P., na křižovatce ulic S. a Č. poblíž benzínového čerpadla E. slovně obtěžoval poškozenou J. S., vyzýval ji k pohlavnímu styku a přitom před ní masturboval,
Za toto jednání byl podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Současně mu byl uložen podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 8 To 388/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 pak sám nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině se obviněný V. V. M. odsuzuje podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému společně s překladem dne 13. 1. 2003, jeho obhájci téhož dne, příslušnému státnímu zastupitelství dne 14. 1. 2003.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný V. V. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání dne 11. 3. 2003. V tomto podání chyběla strana 3 a strana 4, proto byl obhájce obviněného vyzván telefonicky Obvodním soudem pro Prahu 10 k dodání kompletního výtisku dovolání. Písemná výzva však ve spise chybí, není v něm ani doklad v podobě úředního záznamu svědčící o tom, kdy byla tato výzva učiněna a co bylo jejím obsahem, či zda byl obhájce obviněného upozorněn na možnost odmítnout dovolání z důvodu, že nesplňuje zákonem předepsané náležitosti. Obhájce obviněného pak předložil úplný výtisk dovolání dne 3. 7. 2003.
Nejvyššímu soudu bylo předmětné dovolání Obvodním soudem pro Prahu 10 předloženo dne 8. 8. 2003.
Dovolatel své námitky opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek a následně nesprávně zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru obviněného se \"zejména jak soud odvolací, tak soud nalézací nevyrovnal s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 111/2001 a jednostranně se orientoval toliko na vypracování znaleckého posudku z oboru sexuologie a ani v tomto posudku se nevyrovnal s tím, že sice nechal vypracovat nový znalecký posudek, který byl zpracován ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu, nicméně i tento posudek trpí vadou vytýkanou mu Nejvyšším soudem a to, že vycházel z psychologického posudku PhDr. W., který byl vypracován bez přítomnosti tlumočníka.\"
Dovolatel dále uvádí, že nalézací soud se dostatečně nezabýval všemi důkazy a argumenty obhajoby a nedoplnil ve věci navrhované dokazování. Další námitky obviněného jsou zaměřeny na nesprávnost skutkových zjištění v dané trestní věci. Obviněný se rovněž domnívá, že nalézací soud se dostatečně nevyrovnal se všemi důkazy a argumenty obhajoby a opřel své rozhodnutí o důkazy svědčící pouze v jeho neprospěch.
V petitu svého dovolání proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení (správně rozhodnutí) Městského soudu v Praze zrušil a ve věci sám rozhodl rozsudkem podle §265m tr. ř. tak, že se obviněný zprošťuje viny, eventuelně napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání V. V. M. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že dovolací námitky zřetelně směřují proti skutkovým zjištěním soudu, respektive proti procesnímu postupu soudu v rámci dokazování, a ani v jediném případě se nedotýkají právních závěrů, jež soud učinil na podkladě v rozsudku zachycených skutkových zjištění. Dle názoru státního zástupce se argumentace obviněného zcela míjí s deklarovaným dovolacím důvodem, avšak nelze ji zahrnout ani pod jiný zákonný důvod (§265b odst. 1 tr. ř.), pro který lze podat tento mimořádný opravný prostředek. Státní zástupce má tedy za to, že dovolání bylo zjevně podáno z jiného než zákonného důvodu a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.), neboť napadá pravomocný rozsudek soudu druhého stupně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného a byl mu uložen trest, dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde podání lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.). Po přezkoumání Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný V. V. M. podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na tomto místě je třeba připomenout, že relevantnost uvedeného dovolacího důvodu je založena na tom, že podkladem pro rozhodnutí Nejvyššího soudu je skutkový stav, který byl soudy zjištěn v předchozím řízení a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci Nejvyšší soud posuzuje po právní stránce kvalifikaci skutku. To znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod lze úspěšně dovolání uplatnit pouze tehdy, je-li namítána nesprávná právní kvalifikace skutku zjištěného soudem s tím, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že tomu tak není.
V posuzovaném případě je zřejmé, že obviněný podal převážně námitky, které směřují proti tomu, že jím navrhované doplňující důkazy, které měly svědčit v jeho prospěch, nebyly provedeny, (tím má na mysli především neuskutečněný výslech přítelkyně M., odmítnutí učinit vyšetřovací pokusy a to jak mezi jednotlivými místy činu , tak mezi ubytovnou a jeho zaměstnáním, navrhované obviněným od počátku trestního řízení) a dále námitky směřující proti způsobu hodnocení provedených důkazů (dle názoru dovolatele byly soudem nalézacím i odvolacím brány v úvahu jen důkazy, které svědčily v jeho neprospěch). Těmito námitkami zpochybňuje obviněný správnost skutkových zjištění tak, jak je učinil soud prvního stupně a jež převzal v napadeném rozsudku rovněž odvolací soud.
Další námitky obviněného se týkají skutečnosti, že soudy obou instancí se dostatečně nevyrovnaly s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 111/2001 ze dne 24. 10. 2001, kterým bylo konstatováno, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 5 To 481/99 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1, §256 a §259 odst. 3 tr. ř. v jeho neprospěch. Dovolatel pak v této souvislosti poukazuje na to, že i nově vypracovaný posudek znalce z oboru sexuologie, který byl zpracován ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu, vychází z psychologického posudku znalce PhDr. W., vypracovaného bez přítomnosti tlumočníka, čímž nebylo ve smyslu argumentů uvedených v podaném dovolání respektováno odůvodnění shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu.
Z předložené spisové dokumentace však vyplývá, že nový znalecký posudek MUDr. P. Z., CSc., odborného psychiatra a odborného sexuologa, znalce z odvětví psychiatrie a sexuologie a MUDr. A. B., odborného psychiatra a odborného sexuologa, rovněž znalce z odvětví psychiatrie a sexuologie, byl vypracován zcela v intencích požadovaných rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 111/2001 ze dne 24. 10. 2001 (viz strana 4 citovaného rozsudku) ve spolupráci s tlumočníkem Dr. G. a námitka obviněného, že znalci při jeho zpracování vycházeli z psychologického posudku PhDr. W., v daném kontextu neobstojí. Pro úplnost je třeba uvést, že zmínění znalci z oboru psychiatrie a sexuologie v textu nově vypracovaného znaleckého posudku pouze citují na straně 18 znaleckého posudku závěry vyšetření, které již dříve provedl znalec z oboru klinické psychologie PhDr. W.
Jak bylo již výše uvedeno, z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž toto skutkové zjištění nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Uvedený závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V daném kontextu je také třeba upozornit na skutečnost, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Ačkoliv tedy obviněný V. V. M. deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit.
Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání s výjimkou obnovy řízení není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2004
Předseda senátu :
JUDr. Stanislav Rizman