ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.939.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 939/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2004 dovolání, které podal obviněný Ing. B. V., proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 3 T 425/2002-325 ze dne 25.9.2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 3 T 425/2002-325 ze dne 25. 9. 2003 byl obviněný Ing. B. V. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona a trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 trestního zákona. Za tyto trestné činy a za s nimi se sbíhající trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) trestního zákona, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně č. j. 15 T 590/2001-20 ze dne 19. 12. 2001, byl odsouzen podle §255 odst. 2 trestního zákona za použití §35 odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Vedle toho mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 trestního zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně č. j. 15 T 590/2001-20 ze dne 19. 12. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nadto byl obviněný postupem podle §228 odst. 1 trestního řádu zavázán k povinnosti uhradit poškozené České republice zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových částku ve výši 940.809,20 Kč, s tím, že co do zbytku svého nároku na náhradu škody byla poškozená Česká republika odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadl obviněný Ing. B. V. odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 474/2003-365 ze dne 17. 12. 2003 podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl příslušnému státnímu zastupitelství doručen dne 25. 2. 2004, obviněnému dne 26. 2. 2004 a jeho obhájci dne 25. 2. 2004.
Podle skutkových zjištění soudů obou stupňů se obviněný Ing. B. V. uvedených trestných činů dopustil tím, že
1. dne 15. 8. 1996 v U. H. jako likvidátor podniku J., s. p. v likvidaci, na základě uzavřené smlouvy o uložení archiválií a jiných písemností ze dne 2. 1. 1994 mezi stranami J., s. p. v likvidaci, a S. K., s. r. o., vydal příkaz k proúčtování a konečnému proplacení faktury č. 410 095 (podle vnitropodnikového číslování 410 044, 310 044) ze dne 12. 8. 1996 na částku 1.550.765,- Kč včetně 5 % DPH, vystavené společností S. K., s. r. o., ve které byl současně ve funkci jednatele, přičemž předmětem dané smlouvy bylo uložení a archivace písemností podniku J., s. p. v likvidaci, a to aniž by provedl kontrolu věcné správnosti podkladů pro tuto fakturaci a neověřil zda fakturovaná částka odpovídá skutečnému množství písemností v běžných metrech, v důsledku čehož byly společnosti S. K., s. r. o., ke škodě České republiky protiprávně vyplaceny finanční prostředky v celkové částce nejméně 940.809,20 Kč, což odpovídalo účtování o 71,9 běžných metrů více, než byla skutečnost,
2. ve dnech 19. 1. 1998 a 30. 6. 1998 v U. H. jako likvidátor J., s. p. v likvidaci, vybral z účtu č. 1869480607/100 tohoto podniku vedeného u K. b., a. s., pobočka U. H., finanční hotovost ve výši 452.495,- Kč, kdy tento výběr nezaevidoval v pokladní knize podniku za rok 1998 a kdy tato částka nebyla vedena ani v přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 1998, když tuto finanční částku nechal zaevidovat až později dne 4. 1. 1999 v pokladní knize daného podniku, a to jako jedinou ručně evidovanou položku, ač od roku 1995 byla účetní evidence podniku vedena na výpočetní technice.
Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti podal obviněný Ing. B. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Toto dovolání směřuje do všech jeho výroků. Obviněný v něm namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Příslušné zákonné ustanovení trestního řádu, o které své dovolání opírá, však necituje.
V odůvodnění tohoto dovolání obviněný zdůrazňuje, že soud prvního stupně jej neprávem shledal vinným a odsoudil jej, aniž by byly dostatečné důkazy pro vyslovení závěru, že svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty určitého trestného činu. Současně poukazuje na to, že veškeré okolnosti rozhodné pro posouzení daného případu uplatnil již v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně a zapracoval je do svého odvolání podaného proti odsuzujícímu rozsudku tohoto soudu. Těžištěm jeho dovolací argumentace je přitom tvrzení, že skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná na základě vyhodnocení provedených důkazů nejsou správná a v důsledku toho nejsou podle jeho názoru správné ani právní závěry tohoto soudu. Pochybení soudu prvního stupně zároveň shledává v tom, že neprovedl veškeré pro posouzení věci významné důkazy a jednostranně vyšel pouze z důkazů svědčících v jeho neprospěch. V tomto kontextu obviněný vyslovuje přesvědčení, že skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou úplná, a namítá, že ve funkci likvidátora podniku J., s. p., nebyl zřizovatelem při vstupu tohoto podniku do likvidace omezen ve svých pravomocech a zřizovatele pravidelně o své činnosti písemně informoval. Dále má za to, že soud prvního stupně při svém rozhodování nesprávně vycházel ze stavu archiválií ke dni 22. 2. 2002 a nevzal v úvahu tu skutečnost, že faktura na uložení archiválií byla vystavena již dne 12. 8. 1996 a vycházela z tehdejšího stavu archiválií, nacházejících se v likvidovaném podniku, jenž byl právním nástupcem bývalého podniku komunálních služeb. Další námitky obviněného směřují proti způsobu stanovení výše škody, kterou měl svojí trestnou činností způsobit. V této souvislosti obviněný připomíná, že soud prvního stupně vzal za základ svých skutkových zjištění výpověď svědka PhDr. J. Č., který v průběhu řízení zpracoval též odborného vyjádření o výši způsobené škody, což bylo v rozporu s platnými procesními předpisy. Pochybení soudu prvního stupně vedle toho spatřuje i v tom, že učinil závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 trestního zákona, ačkoliv tato nebyla dokazováním provedeným v průběhu hlavního líčení prokázána.
S ohledem na to obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 3 T 425/2002-258 ze dne 25. 9. 2003.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta ve svém vyjádření připomíná, že dovolání lze ve smyslu §265a odst. 1 trestního řádu podat pouze proti rozhodnutí soudu druhého stupně, a poukazuje na to, že rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti, který obviněný napadl svým dovoláním, je rozhodnutím soudu prvního stupně, proti němuž není dovolání přípustné. S ohledem na to navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu podané dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného Ing. B. V. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud učinil následující zjištění a závěry:
Obviněný podal v posuzované trestní věci dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. J. Š. Bylo proto podáno osobou oprávněnou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 trestního řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 15. 4. 2004, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e trestního řádu.
Podle §265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) trestního řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím citovaný rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti jako soudu prvního stupně. Tato skutečnost je výslovně uvedena v záhlaví podaného dovolání, jednoznačně vyplývá z celého jeho odůvodnění a zcela nezpochybnitelně je promítnuta i do závěrečného návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proti takovému druhu rozhodnutí však není dovolání přípustné, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovoláním napadnout. Tak je tomu proto, že ustanovení §265a odst. 1 trestního řádu jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
V tomto kontextu je namístě připomenout, že dovolání patří mezi mimořádné opravné prostředky, to znamená mezi opravné prostředky, které směřují proti pravomocným rozhodnutím. Z logiky věci plyne, že mimořádným opravným prostředkem lze napadnout jen to rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována. Pokud trestní stíhání proběhlo tak, že právní moc rozsudku soudu prvního stupně byla nastolena rozhodnutím soudu druhého stupně, tj. rozhodnutím odvolacího soudu, musí být mimořádným opravným prostředkem napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, i když je cílem dovolání také zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Na podkladě dovolání musí totiž Nejvyšší soud přezkoumat rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo trestní stíhání ukončeno, přičemž rozsudek soudu prvního stupně přezkoumá v rámci přezkumu řízení, které předcházelo vynesení napadeného rozhodnutí soudu druhého stupně. Pokud je dovolání důvodné, Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, čímž znovu otevře trestní stíhání obviněného pro daný skutek, a je-li namístě zrušit i rozsudek soudu prvního stupně, zruší jej jako vadnou část řízení předcházejícího vynesení napadeného rozhodnutí soudu druhého stupně. Tyto zásady týkající se způsobu přezkumu rozhodnutí nižších soudů Nejvyšším soudem na podkladě dovolání a způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vyplývají z ustanovení §265i odst. 3 trestního řádu a §265k odst. 1 trestního řádu.
Na podporu těchto úvah lze dodat, že podle §265e odst. 1 trestního řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Požadavek zákona podat dovolání u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, ovšem neznamená, že se dovolání podává proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Citované ustanovení v té části, v níž vymezuje lhůtu k podání dovolání slovy \"do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje\", zjevně vyjadřuje to, že není shoda mezi soudem, u kterého se dovolání podává, a soudem, jehož rozhodnutí se dovoláním napadá. Ostatně pokud by se mělo dovolání podávat proti rozhodnutí soudu prvního stupně, byla by evidentně nefunkční ta část ustanovení §265e odst. 1 trestního řádu, v níž je zakotvena dvouměsíční lhůta k podání dovolání počítaná od doručení rozhodnutí. Tato nefunkčnost by byla jasně dána tím, že předpokladem podání dovolání je, aby po rozhodnutí soudu prvního stupně následovalo odvolací řízení a rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. §265a odst. 1 trestního řádu).
Jinými slovy řečeno, jestliže dovolatel ve shodě s požadavkem vyplývajícím z ustanovení §265f odst. 1 trestního řádu podá dovolání výslovně pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak podá dovolání proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští [§265i odst. 1 písm. a) trestního řádu]. Nové podání, kterým by napadl rozhodnutí soudu druhého stupně, může za takové situace učinit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v §265e trestního řádu k podání dovolání (v tomto smyslu se Nejvyšší soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, z nichž usnesení sp. zn. 6 Tdo 576/2002 ze dne 5. 9. 2002 bylo v roce 2003 publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 25).
Rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti, proti kterému obviněný Ing. B. V. podal v posuzované trestní věci dovolání, je rozhodnutím soudu prvního stupně. Jako soud druhého stupně rozhodl ve věci Krajský soud v Brně, a to usnesením č. j. 5 To 474/2003-365 ze dne 17. 12. 2003, jímž bylo podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného. Proti tomuto usnesení však obviněný dovolání nepodal. Přitom právě toto usnesení je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) trestního řádu, proti němuž bylo možné podat dovolání.
Podle §265f odst. 1 trestního řádu je obsahem dovolání mimo jiné uvedení toho, proti kterému rozhodnutí směřuje. Tento požadavek zákona ohledně obsahu dovolání obviněný naplnil výslovnou specifikací toho, že dovolání podává proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 3 T 425/2002-325 ze dne 25. 9. 2003. V návaznosti na to v závěrečném návrhu požádal, aby \"Nejvyšší soud České republiky v Brně napadený rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 9. 2003, č. j. 3 T 425/2002-258, zrušil\". Tím však obviněný zvolil dovolání proti rozhodnutí, proti kterému - jak již bylo řečeno - není přípustné. Lze jen dodat, že obviněný se neřídil ani poučením, kterého se mu dostalo v usnesení Krajského soudu v Brně, neboť v jeho rámci bylo výslovně uvedeno, že dovolání je přípustné proti tomuto rozhodnutí, tj. proti usnesení Krajského soudu v Brně. Přitom toto usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 26. 2. 2004 a jeho obhájci dne 25. 2. 2004.
Protože dvouměsíční lhůta k podání dovolání podle §265e odst. 1, 3 trestního řádu obviněnému Ing. B. V. skončila uplynutím dne 26. 4. 2004, nepřichází v současné době již v úvahu podání nového dovolání směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 474/2003-365 ze dne 17. 12. 2003 jako rozhodnutí soudu druhého stupně.
Za této situace Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné postupem podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu, aniž mohl z jeho podnětu napadený rozsudek přezkoumat z hledisek uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář