ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.1.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2004 stížnost Ing. P. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 4 To 139/2003, 4 To 140/2003, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost Ing. P. P. z a m í t á .
Odůvodnění:
Dne 17. 10. 2003 byla podána žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky o vydání Ing. P. P. k trestnímu stíhání do Slovenské republiky.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 10. 2003, sp. zn. 3 Nt 364/2003, podle §381 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že se Ing. P. P., občan Slovenské republiky, bere do vydávací vazby.
Stížnost Ing. P. P. proti tomuto usnesení byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2003, sp. zn. 4 To 116/2003, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 3 Nt 364/2003, byla podle §381 odst. 4 tr. řádu a contrario zamítnuta žádost Ing. P. P. o propuštění z vydávací vazby.
Dalším usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 3 Nt 364/2003, bylo podle §30 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. P. D. není vyloučen z vykonávání úkonů ve věci Ing. P. P. vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Nt 364/2003.
Proti oběma rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě podal Ing. P. P. stížnosti a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci.
Ve svých podáních Ing. P. P. opakovaně namítl podjatost soudců senátu 4 To Vrchního soudu v Olomouci s tím, že tito dle jeho názoru projevili neochotu řídit se zákonem a mezinárodními smlouvami a v dosavadním řízení svým rozhodnutím poškodili jeho práva a oprávněné zájmy. Námitky podjatosti se týkají jak předchozího rozhodování tohoto senátu, tak i rozhodování v budoucnu.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 4 To 139/2003, 4 To 140/2003, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu a contrario rozhodnuto, že soudci JUDr. J. S., JUDr. J. Z. a JUDr. R. S. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v řízení o vydávání Ing. P. P.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal Ing. P. P. v zákonné lhůtě stížnost, kterou v podstatě odůvodnil skutečnostmi uvedenými ve svých původních podáních.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Skutečnost, že soudci Vrchního soudu v Olomouci jako soudci soudu druhého stupně rozhodovali v minulosti o opravném prostředku obviněného proti rozhodnutí Krajského soudu Ostravě, nemůže být důvodem k jejich vyloučení z dalšího řízení ve věci. Napadení soudci rozhodovali v souladu se zákonem a žádným zákonným postupem nebylo jejich rozhodnutí zpochybněno. Z těchto důvodů, pokud mají ve věci o dalších opravných prostředcích obviněného rozhodovat, jsou i nadále zákonnými soudci příslušnými k tomuto rozhodnutí a zatím nebyl předložen žádný hodnověrný důkaz, který by je podle §30 odst. 2 tr. řádu z tohoto rozhodování vylučoval. V podrobnostech v tomto směru lze odkázat na výstižné zdůvodnění napadeného usnesení, se kterým se Nejvyšší soud jako soud druhého stupně plně ztotožňuje.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera