ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.23.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 23/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. června 2004 stížnost obviněné Ing. A. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 6 To 128/2003, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněné Ing. A. M. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 3 T 14/99, byla obviněná Ing. A. M. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti v trvání deseti let. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. M.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.
V průběhu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze namítla obviněná Ing. A. M. podjatost soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. P. Z. a to s poukazem na jeho postup v posuzované věci, když obviněnou vyzval, aby se dostavila ke znalci PhDr. S. H. k vyšetření, i když věděl, že s tímto znalcem vede soudní řízení o ochraně osobnosti, přičemž zaujatost tohoto soudce dovodila z údajného rozhovoru svého manžela se znalcem, který mu naznačil, že je známým soudce, a dále s tím, že JUDr. P. Z. svým rozhodnutím, kterým přibral znalce Doc. MUDr. E. H., CSc., nerespektoval její nedobrý zdravotní stav, kdy zjišťování jejího zdravotního stavu u ní může vést k trvalým následkům a až k invaliditě, poškozuje její osobnost a je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 6 To 128/2003, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. P. Z. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení proti obviněné Ing. A. M.
Proti tomuto usnesení podala obviněná Ing. A. M. v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnila stejnými námitkami jako ve svém původním podání a navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že JUDr. P. Z. je z projednávané věci vyloučen.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
V projednávané věci nebylo zjištěno nic, z čehož by věrohodným způsobem vyplynuly sebemenší pochybnosti o podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. P. Z. Obviněná Ing. A. M. v průběhu odvolacího řízení opakovaně ničím nepodloženými námitkami zpochybňuje nestrannost soudce odvolacího soudu. Třebaže již předchozím přezkumem byly její námitky odmítnuty, obviněná je znovu v podstatě ve stejné podobě opakuje. Za tohoto stavu může Nejvyšší soud, který jako soud druhého stupně její opravné prostředky přezkoumává, odkázat nejen na odůvodnění napadeného usnesení, s kterým se ztotožňuje, ale i na své předchozí rozhodnutí.
Ze všech uvedených důvodů se stížnost obviněné Ing. A. M. nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než o ní rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera