ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.39.2003.1
sp. zn. 11 Tvo 39/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2004 stížnost obviněného Ing. P. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 5 To 222/2002, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného Ing. P. V. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 29 T 20/97, byl obviněný Ing. P. V. uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1, 2, 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti v trvání pěti let. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. Z. a J. B.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění a krajský státní zástupce odvolání.
V průběhu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci namítl obviněný Ing. P. V. podjatost soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. I. L. a současně navrhl jeho vyloučení z vykonávání úkonů v trestní věci vedené proti jeho osobě s odůvodněním, že tento soudce postupem, jakým nařídil veřejné zasedání k projednání jeho odvolání, upřednostnil zájem na okamžitém projednání a rozhodnutí věci nad zákonným právem na přípravu a řádném vykonávání obhajoby jeho osoby, kdy soudce neúměrně působil na obviněného a jeho obhájce, s cílem dosáhnout souhlasu obviněného s konáním veřejného zasedání bez přímé účasti jeho obhájce. Z toho obviněný dovozuje, že soudce JUDr. I. L. nebude pro svou zaujatost vůči němu a jeho obhájci schopen rozhodovat nestranně.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 5 To 222/2002, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. I. L. není z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 To 222/2002.
Proti tomuto usnesení podal obviněný Ing. P. V. v zákonné lhůtě stížnost, kterou v podstatě odůvodnil skutečnostmi uvedenými ve svém původním návrhu na vyloučení a znovu navrhl, aby po zrušení napadeného rozhodnutí byl JUDr. I. L. z projednání předmětné věci vyloučen.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
V tomto směru nebylo v průběhu trestního řízení vedeného proti obviněnému Ing. P. V. před odvolacím soudem ze strany předsedy senátu JUDr. I. L. zjištěno nic, co by svědčilo o jeho podjatosti a vyloučení z vykonávání dalších úkonů trestního řízení. Předseda senátu JUDr. I. L. rozhodl v souladu se zákonem, když nařídil projednání věci ve veřejném zasedání poté, co nevyhověl žádosti obviněného Ing. P. V. a jeho obhájce JUDr. K. H., aby veřejné zasedání bylo odročeno. Nařízení soudního jednání, případně jeho odročení je ve výlučné pravomoci předsedy senátu a je na něm, jak posoudí žádosti stran trestního řízení na nařízení nebo změnu nařízení jednání. Pokud předseda senátu JUDr. I. L. nevyhověl žádosti jednoho z obviněných a jeho obhájce, uplatnil svou zákonnou pravomoc, což v žádném případě nemůže být považováno za projev jeho podjatosti. Za tohoto stavu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje se zdůvodněním napadeného usnesení a v podrobnostech na ně odkazuje.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera