ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.40.2003.1
sp. zn. 11 Tvo 40/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2004 stížnost obhájce JUDr. K. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 5 To 222/2002, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obhájce JUDr. K. H. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 29 T 20/97, byl obviněný Ing. P. V. uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1, 2, 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti v trvání pěti let. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. Z. a J. B.
K projednání odvolání všech obviněných a krajského státního zástupce byla trestní věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 5 To 222/2002, podle §66 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodl o předání obhájce JUDr. K. H. příslušnému orgánu ke kárnému postihu s odůvodněním, že tento bez dostatečné omluvy neuposlechl příkazu dostavit se k nařízenému veřejnému zasedání, či jiným způsobem upraveným zákonem o advokacii nezajistil obhajobu obviněného Ing. P. V., u něhož jsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 tr. řádu v řízení před odvolacím soudem, i když mu byl tento příkaz vydán v souladu s trestním řádem, a zmařil tak konání veřejného zasedání ve skupinové trestní věci, čím způsobil nutnost odročení jednání a zapříčinil tímto svým jednáním průtahy v řízení.
Proti tomuto usnesení podal obhájce JUDr. K. H. v zákonné lhůtě stížnost, neboť nesouhlasí s názorem vrchního soudu, že nezajistil obhajobu obviněného Ing. P. V. a bez dostatečné omluvy neuposlechl příkazu předsedy senátu, kdy současně postup předsedy senátu vůči své osobě neshledává jako zákonný a standardní. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Ustanovení §66 odst. 3 tr. řádu upravuje postup soudu při kárném provinění obhájce. Pokud se obhájce dopustí jednání uvedeného v §66 odst. 1 tr. řádu, není mu ukládána pořádková pokuta, ale věc je předána příslušnému orgánu, v tomto případě České advokátní komoře, ke kárnému postihu. Soud tedy přímo o kárném provinění obhájce nerozhoduje, ale v případě, že se obhájce dopustí jednání uvedeného v ustanovení §66 odst. 1 tr. řádu, věc předá kárnému orgánu k tomuto rozhodnutí příslušnému. Protože Vrchní soud v Olomouci správně zhodnotil jednání obhájce JUDr. K. H. popsané v napadeném usnesení jako provinění podle §66 odst. 1 tr. řádu, postupoval v souladu se zákonem, když věc podle §66 odst. 3 tr. řádu postoupil.
Postupu Vrchního soudu v Olomouci, který je zcela v souladu s ustanovením §66 odst. 1, 3 tr. řádu, proto nelze nic vytknout, a tak se stížnost obhájce JUDr. K. H. proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nemohla shledat s úspěchem.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera