ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.41.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 41/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2004 stížnost obviněného P. R., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 1 To 58/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. R. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 29 T 6/2003, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k povinnosti zaplatit náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch do výroku o trestu i krajská státní zástupkyně a trestní věc obviněného P. R. se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Podáním ze dne 21. 7. 2004 požádal obviněný P. R. o propuštění z vazby na svobodu, neboť nebylo ve lhůtě podle §71 odst. 4, 5, 6 tr. řádu rozhodnuto o dalším trvání jeho vazby.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 1 To 58/2004, podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněného P. R. i nadále ve vazbě a podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítl jeho žádost o propuštění z vazby. Obviněného přitom poučil, že proti výroku o ponechání ve vazbě je přípustná stížnost, zatímco proti rozhodnutí k žádosti obviněného o propuštění na svobodu stížnost přípustná není.
Na základě tohoto poučení podal obviněný do výroku o jeho ponechání ve vazbě stížnost, v nímž opět poukazuje na skutečnost, že nebylo v zákonné tříměsíční lhůtě rozhodnuto o jeho dalším ponechání ve vazbě a současně polemizuje se zdůvodněním napadeného usnesení v té části, kde vrchní soud vytváří jakousi analogii mezi odstavcem 5 a odstavci 6 a 7 §71 tr. řádu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci v napadené části zrušil, a aby byl z vazby propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný P. R. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. Nt 690/2002, z důvodů §67 písm. a), b), c) tr. řádu. V průběhu dalšího řízení odpadl u obviněného koluzní vazební důvod a v současné době je ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), c) tr. řádu. O důvodnosti vazby obviněného P. R. bylo opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2004, kterým byl ponechán ve vazbě, neboť u něj byly i nadále shledány důvody vazby útěkové a předstižné, a kterým byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným mimořádně závažným trestným činem a s ohledem na odvolání krajské státní zástupkyně v jeho neprospěch mu hrozí uložení doživotního trestu odnětí svobody. Hrozba vysokého trestu, osobnostní rysy obviněného uvedené ve znaleckém posudku, spolu se skutečností, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán, mimo jiné i za násilnou trestnou činnost, činí obavu z toho, že by se na svobodě trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, vyhýbal, stejně jako obavu z opakování trestné činnosti, zcela reálnou. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu.
K námitce obviněného o nedodržení lhůty k rozhodnutí podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu je třeba uvést následující. Obviněný P. R. spolu s odvoláním proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 7. 5. 2004 vznesl současně podle §30 tr. řádu námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Olomouci s odůvodněním, že vnučka zemřelého J. P. J. J., která jako pozůstalá vystupuje v předmětném řízení jako poškozená, je pracovnicí Vrchního soudu v Olomouci, a navrhl proto, aby jeho odvolání bylo projednáno před Vrchním soudem v Praze. Z podnětu námitky předložil Vrchní soud v Olomouci trestní věc obviněného Nejvyššímu soudu s návrhem, aby mu podle §25 tr. řádu byla odňata a přikázána Vrchnímu soudu v Praze. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 11 Td 37/2004, návrh zamítl s odůvodněním, že případnou podjatost soudců Vrchního soudu v Olomouci nelze řešit postupem podle §25 tr. řádu, ale jejich vyloučením podle §30 tr. řádu. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. 6 To 81/2004, bylo rozhodnuto, že senát ve složení předseda senátu JUDr. M. K. a soudci JUDr. M. S. a JUDr. J. Z., jemuž podle rozvrhu práce byla věc přidělena, je podle §31 odst. 1 tr. řádu z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného P. R. vyloučen. Opatřením místopředsedy Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2004 byla trestní věc obviněného podle §1 odst. 2 Instrukce MS ČR ze dne 3. 12. 2001, č. j. 502/2001 - ORK, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, přidělena k dalšímu rozhodování do senátu 1 To. Usnesením ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 1 To 58/2004, rozhodl tento senát podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu o dalším ponechání obviněného P. R. ve vazbě a současně zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu.
Před rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci bylo o dalším trvání vazby obviněného P. R. naposledy rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě?pobočka Olomouc ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 29 T 6/2003, které nabylo právní moci dne 14. 4. 2004. Protože později došlo k odsouzení obviněného, byla trestní věc s jeho odvoláním a odvoláním krajské státní zástupkyně předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, kterému jako nadřízenému soudu přísluší podle §71 odst. 7 tr. řádu rozhodnout i o dalším trvání vazby obviněného. V době, kdy byla namítána podjatost celého tohoto soudu, tak ovšem tento soud učinit nemohl, a proto mohlo k rozhodnutí o prodloužení vazby dojít až po té, co bylo rozhodnuto, zda-li jsou z projednání věci vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Olomouci, nebo jen někteří.
Pokud za tohoto stavu Vrchní soud v Olomouci o dalším trvání vazby obviněného P. R. rozhodoval za použití §71 odst. 5 tr. řádu, nelze tomuto postupu v podstatě nic vytknout. V dané věci došlo k situaci, kterou zákon přímo neupravuje, a tak ji bylo nutno řešit analogicky. Zákonnými soudci pro rozhodování ve věci obviněného P. R., včetně rozhodování o dalším trvání jeho vazby podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu byli podle rozvrhu práce při nápadu věci JUDr. M. K., jako předseda senátu, JUDr. M. S. a JUDr. J. Z., jako členové senátu. Pokud tito soudci byli postupem podle §30 tr. řádu a násl. z dalších úkonů v trestní věci obviněného P. R. vyloučeni, nemohli rozhodovat ani o dalším trvání jeho vazby, a takové rozhodnutí bylo možno učinit až po určení soudců náhradních. Protože k určení soudců oprávněných ve věci dále jednat došlo až opatřením místopředsedy Vrchního soudu v Olomouci dne 6. 8. 2004, jednal nově složený senát v souladu s analogií k §71 odst. 5 tr. řádu, včetně dodržení lhůty k projednání věci. Za tuto lhůtu je ovšem nutno považovat lhůtu třicetidenní vyplývající z tohoto ustanovení, a nikoliv lhůtu podle §71 odst. 4 tr. řádu redukovanou o dobu, po kterou se věc nacházela u Nejvyššího soudu s návrhem na rozhodnutí o vhodné delegaci podle §25 tr. řádu. Pokud tedy Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve třicetidenní lhůtě uvedené v §71 odst. 5 tr. řádu, splnil tím požadavek včasného přezkumu důvodnosti vazby obviněného poté, co mu věc byla přidělena a mohl se s důvodností vazby seznámit. Vrchnímu soudu v Olomouci lze vytknout pouze to, že podle §30 tr. řádu a násl. nejednal ihned po vznesené námitce obviněného P. R., ale že zvolil postup podle §25 tr. řádu a věc předložil k posouzení Nejvyššímu soudu.
Vrchní soud v Olomouci dále pochybil i tím, že obviněného nesprávně poučil, že proti výroku o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění na svobodu není přípustná stížnost. Toto pochybení však bylo napraveno postupem Nejvyššího soudu, který v rozsahu stanoveném v ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost i důvodnost výroku, proti němuž vrchní soud opravný prostředek nepřipustil.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera