ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.49.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 49/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2004 stížnost obviněného P. G., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 3 To 165/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. G. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2004, sp. zn. 40 T 10/2003, byl obviněný P. G. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaným formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a dvojnásobným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných V. G., R. L., R. S. a R. H.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni obvinění, krajský státní zástupce a poškozený ZS P., a.s., a trestní věc obviněného P. G. se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 3 To 165/2004, podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněného P. G. z důvodů §67 písm. a), c) tr. řádu i nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. G. stížnost, v níž poukazuje na nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s uvalením vazby, neexistenci jeho vazebních důvodů a na skutečnost, že neprovedením jeho výslechu před rozhodnutím o ponechání ve vazbě byla porušena jeho práva garantovaná Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Z těchto důvodů navrhl, aby napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno a on byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný P. G. byl vzat do vazby usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 40 T 10/2003, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 3 To 141/2003, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu. V průběhu dalšího řízení odpadl u obviněného koluzní vazební důvod a v současné době je ve vazbě již jen z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu. O důvodnosti vazby obviněného bylo opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2004, kterým byl ponechán ve vazbě, neboť u něj byly i nadále shledány důvody vazby útěkové a předstižné. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný P. G. uznán vinným závažným trestným činem, a protože jde o rozhodnutí nepravomocné, je stále ohrožen vysokou trestní sazbou. Hrozba trestu, spolu s dosavadním způsobem života obviněného, zejména s ohledem na to, že v minulosti byl opakovaně soudně trestán a žalované trestné činnosti se měl dopustit bezprostředně po podmíněném propuštění z předešlého výkonu trestu odnětí svobody, stejně jako skutečnost, že trestní řízení proti obviněnému bylo od počátku vedeno jako proti uprchlému, kdy na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu byl do České republiky deportován z Kanady, činí obavu z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, stejně jako obavu z opakování trestné činnosti, zcela reálnou. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i podrobného odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci o vazebních důvodech plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného P. G. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řád nevylučuje, aby rozhodnutí o prodloužení vazby podle §71 tr. řádu bylo učiněno v neveřejném zasedání. Pokud Vrchní soud v Olomouci před svým rozhodnutím obviněného nevyslechl, nejde o postup, který by byl v rozporu s ustanovením §240 tr. řádu, příp. §242 odst. 2 tr. řádu, §243 tr. řádu, přičemž odchylný postup Vrchního soudu v Olomouci oproti názoru Ústavního soudu uvedenému v nálezu ze dne 23. března 2004, sp. zn. I. ÚS 573/02, o právu obviněného na osobní slyšení před soudem s ohledem na výše uvedené okolnosti odůvodňující další trvání vazby obviněného, nemůže jen pro tento nedostatek vést ke zrušení napadeného usnesení a vzhledem k uplynutí lhůty podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu k propuštění obviněného z vazby.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera