ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.6.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 6/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2004 stížnost obviněného O. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 6 To 129/2003, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného O. P. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 39 T 6/2000, byl obviněný O. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. a za to a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 3. 2003 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka Tábor ze dne 28. 8. 2003 a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a pomoc k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2000 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2000, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti v trvání pěti let. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 3. 2003, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka Tábor ze dne 28. 8. 2003, a výroku o trestu rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2000, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2000, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci.
V průběhu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci poté, co byla v rámci doplnění dokazování přehrána obviněným O. P. předložená nahrávka, na níž muž označený obviněným jako T. G. opakovaně uvádí, že je schopen za blíže nespecifikovanou finanční částku prostřednictvím buď JUDr. P., advokáta AK B., nebo prostřednictvím bratra předsedy senátu JUDr. K. zajistit, aby bylo rozhodnutí o odvolání obviněného O. P. pro tohoto příznivé, namítl obviněný O. P. podjatost soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. K., kterou blíže nezdůvodnil, ani nespecifikoval.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 6 To 129/2003, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. K. není z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu vyloučen z projednávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 To 129/2003.
Proti tomuto usnesení podal obviněný O. P. v zákonné lhůtě stížnost, v níž opět odkazuje na pořízený zvukový záznam a na skutečnost, že předseda senátu JUDr. M. K., pokud bylo skutečně prokázáno, že by mohl mít jeho bratr zájem na projednání věci, může být tímto ovlivněn. Proto znovu navrhl, aby po zrušení napadeného rozhodnutí byl JUDr. M. K. z projednání předmětné věci vyloučen.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Zákonná úprava řízení o vyloučení orgánů činných v trestním řízení vychází z předpokladu, že se k námitce podjatosti může nejlépe vyjádřit a rozhodnout o ní orgán, jehož podjatost je namítána. Pokud tedy předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. K. v napadeném usnesení uvedl, že se v trestní věci obviněného podjatým necítí, a že je schopen ve věci nestranně rozhodnout, pokud dalším důkazem nedojde ke zpochybnění tohoto výroku, je z něj možno vycházet. Obviněný O. P. ke zpochybnění nestrannosti předsedy senátu JUDr. M. K. sice předložil určitý důkaz, ze kterého by bylo možno dovozovat podjatost napadeného soudce, jde však o důkaz tak nejasný a nekonkrétní, že jej JUDr. M. K., proti němuž směřoval, snadno vyvrátil. Pokud tedy JUDr. M. K. svým rozhodnutím vyjádřil, že bez ohledu na to, co obviněný předložil, je schopen ve věci dál nestranně rozhodovat, považuje i Nejvyšší soud toto rozhodnutí za dostatečné vyjádření požadavku uvedeného v ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera