ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.7.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 7/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2004 stížnost odsouzeného R. G. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 2 To 191/03, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného R. G. P. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 1 T 3/03, byl obviněný R. G. P. uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a dále k trestu vyhoštění na dobu šesti let a k trestu propadnutí věci. Současně byl zproštěn obžaloby pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Odvolání státního zástupce proti zprošťující části rozsudku bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 2 To 191/03, zamítnuto, takže se rozsudek Městského soudu v Praze stal ohledně obviněného R. G. P. pravomocným a vykonatelným.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 2 To 191/03, byl odsouzený R. G. P. podle §350c odst. 1 tr. řádu vzat do vyhošťovací vazby.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený R. G. P. přípis nesprávně označený jako odvolání (správně stížnost), neboť nesouhlasí se vzetím do vyhošťovací vazby a žádá, aby byl z vazby propuštěn a byla mu poskytnuta nějaká doba, aby Českou republiku opustil sám. Současně poukazuje na skutečnost, že nadále zůstává účastníkem azylového řízení, což znemožňuje jeho násilné eskortování do státu, kde mu hrozí nebezpečí života.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003 byl odsouzený R. G. P. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, k trestu propadnutí věci a k trestu vyhoštění na dobu šesti let. Odsouzený byl po celou dobu řízení ve vazbě. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání zamítavého usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004 přesáhla délka vazby odsouzeného výměru jemu uloženého jednoletého trestu odnětí svobody a musel by být z vazby propuštěn, rozhodl současně vrchní soud o vzetí odsouzeného do vydávací vazby. Postupu vrchního soudu nelze nic vytknout a to zejména s ohledem na to, že odsouzený R. G. P. byl i jiným pravomocným rozhodnutím, konkrétně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2001, kterým byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že se po dobu více než půl roku neoprávněně zdržoval na území České republiky, ačkoli mu byl pobyt ve správním řízení zakázán, uložen trest vyhoštění na dobu čtyř let, a tento nerespektoval. Za tohoto stavu, je obava, že by se odsouzený na svobodě skrýval a mařil tak výkon jemu uloženému trestu vyhoštění, zcela reálná.
K námitce odsouzeného R. G. P. ohledně probíhajícího azylového řízení odkazuje Nejvyšší soud na stanovisko trestního kolegia ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. Tpjn 310/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/2003 SbRt., podle něhož probíhající azylové řízení výkonu trestu vyhoštění nebrání.
Za tohoto stavu se stížnost odsouzeného R. G. P. nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera