ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1007.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1007/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného E. M., zastoupeného I. R. jako opatrovnicí, právně zastoupeného advokátkou, proti povinnému P. P. holding akciová společnost, pro 152.471,- Kč přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 19 E 267/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2002, č.j. 24 Co 569/2002-24, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 6. 2002, č.j. 19 E 267/2002-13, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 11. 1975, sp. zn. 6 C 381/75) k vydobytí částky 152.471,- Kč přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (banky) zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že podkladový rozsudek, jímž byla oprávněnému přisouzena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (1.605,- Kč měsíčně), se stal neúčinným; uplynutím kalendářního měsíce, v němž dovršil oprávněný šedesáti pěti let (§195 odst. 4 zák. práce), nastala právní skutečnost, v jejímž důsledku zanikl hmotněprávní vztah, na němž byl titul založen. Návrhu oprávněného, který 17. 5. 2001 dosáhl uvedené věkové hranice a požadoval nařízení výkonu pro dlužnou částku náhrad za ztrátu na výdělku od června 2001, nelze vyhovět, neboť exekuční titul pozbyl účinnosti.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), namítá, že neúčinnost exekučního titulu může vést k zastavení výkonu (§268 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), ale předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí není; odvolací soud proto pochybil, když otázku účinnosti exekučního titulu v daném stadiu vykonávacího řízení vůbec zkoumal. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§238a odst. 1 písm. c/, odst. 2, §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); důvodné však není.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny (v projednávaném případě tedy důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci); je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože uvedené vady namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, je předmětem přezkumu toliko posouzení toho, zda účinnost exekučního titulu lze (popř. za jakých okolností) přiřadit k těm věcným předpokladům, které soud posuzuje před nařízení výkonu rozhodnutí.
Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon nařízený nebo navržený jiným způsobem (§263 odst. 2 o.s.ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.).
Existence titulu – vykonatelného rozhodnutí soudu, jiného orgánu, popř. zákonem uznané listiny – jako podkladu výkonu je základní podmínkou pro vyhovění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (srov. §251 o.s.ř.). Není-li zde titul (vůbec, popř. postrádající vykonatelnost), soud návrh bez dalšího zamítne.
Ztrátu účinnosti rozhodnutí, které je podkladem výkonu, zákon výslovně zmiňuje jako důvod pro zastavení (již nařízeného) výkonu, a to i bez návrhu (srov. §268 odst. 1 písm. b/, §269 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže však neúčinnost titulu je zjevná již v řízení, které předchází nařízení výkonu rozhodnutí (jako tomu bylo v dané věci, kdy – jak správně uzavřel odvolací soud – vymezená skutečnost /dosažení věkové hranice/ znamená ex lege zánik právního vztahu, na němž byl podkladový rozsudek založen), nelze k ní nepřihlédnout jen proto, že prostor k jejímu posouzení se typicky přesouvá do stadia řízení o zastavení výkonu; titul, který zjevně není v době rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohla být nařízena (a prováděna) exekuce (ostatně nařízení výkonu, který by musel být ihned zastaven, odporuje praktickým hlediskům).
Zbývá poznamenat, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 1969, sp. zn. 6 Co 384/69, uveřejněný pod č. 36/1970 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, na který dovolatel odkazuje, byl vydán za účinnosti zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákona č. 88/1968 Sb., tedy v době, kdy poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebylo omezeno (srov. §195 odst. 4 zák. práce ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu).
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (povinnému, který má na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2004
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu