ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1022.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1022/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Středního odborného učiliště H., zastoupenému advokátkou, proti povinnému K. L., prodejem movitých věcí, pro 8.400.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. E 1631/98, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.ledna 2004, č.j. 25 Co 444/2003-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil výkon rozhodnutí, když oprávněný k jeho výzvě neoznačil místo, kde jsou umístěny věci povinného vhodné k prodeji. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry provostupňového soudu, jakož i v posouzení, že jsou naplněny předpoklady pro postup dle §326a o.s.ř.; odvolací důvody oprávněného se ani k takovému postupu nevztahují, námitky se týkají skutečností, které vedly prvostupňový soud k (jinému) pravomocnému zastavení výkonu (ve vztahu k prodeji traktoru) a odvolacímu soudu nepřísluší takové rozhodnutí přezkoumávat.
Oprávněný ve včasném dovolání, které má za přípustné (pro zásadní právní význam jím napadeného rozhodnutí), namítl, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami; tak odvolací soud nezaujal stanovisko, zda je tento výkon rozhodnutí dotčen rozsudkem o vyloučení věci z jiného výkonu rozhodnutí, když byla věc sepsána i v tomto výkonu a přešel okolnost, že soud I.stupně v rozporu se zásadou překážky věci rozsouzené vydal rozhodnutí o vyloučení věci z výkonu aniž bylo projednáno odvolání oprávněného proti jeho předcházejícím rozhodnutí o tomtéž.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Dovolatel ve svém dovolání označuje rozhodnutí soudu odvolacího za sice po právní stránce zásadního významu, jeho dovolací výtky však podle jejich obsahu především míří k tomu, že je řízení postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 pís. a/ o.s.ř.) Pro ně dovolání však přípustné být (viz výše) nemůže, neboť se žádným způsobem nedotýkají procesního stavu, pro který potvrdil odvolací soud usnesení soudu I.stupně, a tudíž se ani nijak nevztahují k právním názorům, které odvolací soud při svém rozhodování zaujal.
Odvolací soud se - správně - ve svém rozhodnutí nezabýval těmi okolnostmi, které se týkají předmětu jiných, již pravomocných rozhodnutí soudu I.stupně v této věci.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v dovolacím přezkumu přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zohlednit nelze; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Oprávněný s dovoláním úspěšný nebyl, povinnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v.r.
předseda senátu