ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1025.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1025/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. F., zastoupené advokátem, proti žalované V. z. p. ČR, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 16 C 116/2002-20, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. srpna 2003, č.j. 18 Co 321/2003-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně o žalobě na vyloučení vysavače VK 122/ET 340 VORWERK z výkonu rozhodnutí vedeného u Exekutorského úřadu P. pod č.j. 1 SE 157/01, když se ztotožnil s jeho skutkovými a právními závěry, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že předmětný vysavač nepatří do společného jmění manželů.
Žalobkyně (posléze zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že soudy správně a úplně nezjistily skutkový stav věci, neboť v řízení prokázala, že na zakoupení vysavače za 26.800,- Kč byly přinejmenším až do 20.000,- Kč použity prostředky, které nenáležely do společného jmění manželů F. Pokud by byla řádně poučena o svých povinnostech tvrzení a důkazní, mohla učinit návrh na výslech svých dcer, které by potvrdily původ prostředků a to, že exekuce byla provedena v bydlišti nikoli povinného.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné. A právě o takový případ nepřiléhavého odůvodnění dovolání v souzené věci jde; dovolatelka se nad to mýlí v názoru, že zde mohlo jít o vady řízení spočívající v nesprávném skutkovém zjištění pro neposkytnutí poučení o povinnostech tvrzení a důkazní, ty má soud jen v situacích uvedených v §118a odst. 1 až 3 o.s.ř. pro případy, kdy by pro mezery v tvrzeních či v důkazech ve věci skutkově rozhodoval na základě neunesení některého z břemen účastníka sporného řízení; o takový vývoj důkazního řízení však podle důvodů rozhodnutí soudu I. stupně, které měl odvolací soud za správné, v dané věci vůbec nešlo, neboť soud dosáhl skutkový závěr, dle nějž byly – vedle žalobkyní prokazovaných jejích vlastních prostředků – ve zbytku (ceny pořízení vysavače) použity i prostředky ze společného jmění manželů. Dovolatelka si zjevně v rovině věcné ani neuvědomuje, že společné jmění manželů je ve smyslu §143 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku tvořeno majetkem nabytým některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství a že teprve při vypořádání zaniklého společného jmění manželů lze ve smyslu §149 odst. 2 téhož zákona každým z manželů požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek.
Byl-li však především v dané věci uplatněn dovolatelkou dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., tedy důvod, jehož prostřednictvím nelze k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu, dospět, nemají dovolatelčiny výtky z hlediska přípustnosti jejího dovolání pro dovolací přezkum žádný význam.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Žalobkyně s dovoláním úspěšná nebyla, žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu