ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1044.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1044/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci dobrovolné dražby oprávněné S. b. s., spol. s r.o., proti povinnému J. F., zastoupenému advokátem, vedené u Exekutorského úřadu P. soudním exekutorem JUDr. M. U. pod sp. zn. Dr. 2/03 , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003 č.j. 14 Nc 2177/2003-12, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zastavil řízení o odvolání proti usnesení soudního exekutora, jímž byl udělen vydražiteli příklep k vydraženým nemovitostem a jímž byla vydražiteli stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání. Soud má za to, že pro projednání odvolání povinného chybí podmínka řízení – jeho funkční příslušnost, neboť exekutor v dané věci postupoval podle §76 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. a ani tento zákon a ani občanský soudní řád nestanoví, který soud je příslušný k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o příklepu vydanému soudním exekutorem.
Proti usnesení krajského soudu podal povinný včasné dovolání, jímž brojí proti v něm vyjádřenému názoru o nedostatku jeho funkční příslušnosti. Postupoval-li soudní exekutor dle ust. §76 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., mají se na jeho postup použít dle ust. §69 téhož zákona přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, proto také soudní exekutor ve svém usnesení, napadeném odvoláním povinného, poučil účastníky o možnosti podat odvolání k Městskému soudu v Praze jako k soudu funkčně příslušnému pro jeho projednání.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.).
Proti kterým rozhodnutím odvolacího soudu je dovolání přípustné, taxativně stanoví ustanovení §237 až 239 o.s.ř.
V dané věci, v níž krajský soud zastavil řízení o odvolání pro nedostatek jedné z podmínek řízení (v takovém svém postupu odkazuje na obdobný postup dovolacího soudu vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001 sp. zn. 20 Cdo 2056/2000 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10/2001 pod poř. č. 124), nejde o případ rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu I.stupně, jímž by odvolací soud změnil či potvrdil prvostupňové rozhodnutí (§237 , 238 a 238a o.s.ř.) anebo jímž by odvolací soud rozhodl způsobem a za podmínek uvedených v ust. §239 o.s.ř.
Protože dovolání povinného směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž občanský soudní řád nepřipouští dovolání, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by jinak právo na náhradu nákladů řízení měl, však v tomto stádiu řízení náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v.r.
předseda senátu