ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1046.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1046/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné obce B., zastoupené advokátem, proti povinnému M. S., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 28 E 3115/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2003, č.j. 12 Co 216/2003-12, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinného bez zajištění náhrady.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal povinný posléze zastoupený advokátem dovolání, jímž namítá nesprávné právního posouzení věci. Nebylo v jeho možnostech dluh na nájemném uhradit, neboť o něm nevěděl, když prostředky předával manželce a spoléhal, že ona včas a řádně nájemné platí; že tomu tak není, zjistil až po jejím odchodu. V současné době žije se svou přítelkyní a dvěma nezletilými dětmi a nemají prakticky kde bydlet.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že včasné dovolání podala osoba oprávněná zastoupena advokátem (§240 odst. 1, §241 o.s.ř.), projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne závěr, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm.c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. přípustnost dovolání neplyne, neboť napadené usnesení není měnící, nýbrž potvrzující, jemuž nepředcházelo dřívější rozhodnutí, které by bylo zrušeno odvolacím soudem.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Dovolací přezkum, tímto ustanovením předvídaný, je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto dovolacího důvodu (byl-li v dovolání uplatněn) lze zvažovat i otázku, zda jde o rozhodnutí po právní stránce významné.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudu nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel přípustnost dovolání zjevně dovozoval z (neúplně formulovaného) poučení odvolacího soudu obsaženého v dovoláním dotčeném usnesení; argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepředložil.
Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru o jejich splnění dospět nelze již proto, že jsou zjevně nesprávné.
Základním předpokladem nařízení soudního výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, u nějž není třeba zajistit přiměřenou bytovou náhradu, je pouze existence vykonatelného rozhodnutí, které ukládá povinnost k vyklizení. Okolnosti, že povinný nevěděl o existenci dluhu na nájemném, který vedl k vydání vykonávaného rozhodnutí, a že nemá ani on a ani jeho přítelkyně s dětmi jinou možnost bydlení, nejsou v tomto stadiu řízení právně významné, neboť směřují nepřípustně proti správnosti vykonávaného rozhodnutí.
O rozpor s hmotným právem jít nemůže již proto, že napadené rozhodnutí vychází z práva procesního (§251 a násl. o.s.ř.).
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla jinak právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu