ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1062.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1062/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A. Š., zastoupené advokátem, proti povinnému P. Č., zastoupenému advokátem, postižením jiných majetkových práv povinného, pro 40.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 11/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2004, č.j. 20 Co 732/2003, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na nákladech dovolacího řízení částku 5.325,- Kč, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon platebního rozkazu ve znění opravného usnesení, maje za to, že obrana povinného založená na zpochybňování vykonatelnosti platebního rozkazu pro postup při opravě jeho nesprávností je neopodstatněná, neboť povinný nevyužil po vydání opravného usnesení nové lhůty k podání odporu a ani lhůty k podání odvolání proti opravnému usnesení. Vykonávané rozhodnutí podle odvolacího soudu individualizuje vykonávanou povinnost a je pravomocné a tudíž vykonatelné.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) – vyjadřuje názor, že zásadní nedostatky vykonávaného platebního rozkazu nebylo možno odstraňovat vydáním opravného usnesení a brojí proti názoru odvolacího soudu, že nepodáním odporu či odvolání proti opravnému usnesení se na účincích právní moci vykonávaného titulu nic nemění. Platební rozkaz neobsahoval výrok, neboť povinnému neukládal žádnou povinnost a ani lhůtu k plnění a opravné usnesení poskytlo povinnému nesprávné poučení o (ve skutečnosti) nemožné obraně proti opravovanému rozhodnutí ve lhůtě již uplynulé. Povinný má za to, že mu doručením opravného usnesení dne 18. července 2001 doposud běží lhůta k podání odporu a proto jej podal dne 1. října 2003. Otázku zásadního právního významu povinný spatřuje „v nutnosti judikaturou stanovit přesnou hranici mezi nedostatky platebního rozkazu, které lze posuzovat jako věcné nesprávnosti ve smyslu ust. §164 o.s.ř. a mezi těmi nedostatky platebního rozkazu. které z něj činí nicotný právní akt“ a v otázce „ stanovení již uplynulé lhůty k plnění povinnosti povinného v platebním rozkazu;“ nadto shledává rozdílné rozhodování odvolacího a dovolacího soudu v otázce „řádného poučení v platebním rozkazu a v opravném usnesení“.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Dovolatel se mýlí v hodnocení důsledků toho, že nedostatek platebního rozkazu projevující se neuvedením ukládané povinnosti a lhůty k jejímu plnění, který byl v dané věci napraven postupem dle ust. §174 odst. 4 a §164 o.s.ř. tak, že je ve výroku opravného usnesení uveden celý opravovaný výrok, má za následek nicotnost takového rozhodnutí jako podkladu pro vedení výkonu rozhodnutí. Takový postup soudu sice odporuje smyslu zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2002 sp. zn. 29 Odo 700/2001 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2003), avšak taková vada řízení nezakládá materiální nevykonatelnost vykonávaného titulu, která je při nařizování výkonu při zkoumání předpokladů jeho nařízení určující. Podle ustálené soudní praxe musí exekuční titul z hlediska materiálního obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, určité a přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, jakož i přesný rozsah a obsah plnění, včetně stanovení lhůty k plnění tam, kde tuto lhůtu nestanoví přímo procesní předpis (srov. §261a odst. 1 o.s.ř.). Právě prostřednictvím opravného usnesení, postup při jehož vydávání povinný navzdory v něm obsaženému řádnému poučení o možnosti podat proti němu odvolání nenapadl, a jež proto ani nemůže být předmětem přezkumu dovolacího soudu v této věci, byly odstraněny vady opravovaného platebního rozkazu potud, že ve spojení s opravným usnesením z platebního rozkazu zřetelně vyplývalo, jaké povinnosti jsou povinnému ve prospěch oprávněného a v jaké lhůtě k plnění ukládány. Nesprávnost postupu soudu při vydání opravného usnesení projevující se v tom, že se povinnému dostalo poučení o možnosti podat odpor proti opravovanému platebnímu rozkazu ve lhůtě od jeho doručení a že nebyl poučen o možnosti podat odpor ve lhůtě počítané od doručení opravného usnesení, mohla mít za následek leda vadné poučení soudu o opravném prostředku, pročež se uplatní (jen) následek uvedený v ust. §204 odst. 2 věta druhá o.s.ř., dle nějž neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení. Se zřetelem k ust. §174 odst. 4 o.s.ř., dle nějž při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností v platebním rozkazu se postupuje podle §164, je nutno skutečnost uváděnou samým povinným, že totiž podal odpor proti opravenému platebnímu rozkazu až dne 1. října 2003, hodnotit v posuzovaných souvislostech jako nevýznamnou, neboť takto podaným odporem nemohl ve vztahu k opravenému platebnímu rozkazu zabránit jeho vykonatelnosti, která při nedostatku včasného odporu nebo odvolání proti opravnému usnesení nepochybně ke dni rozhodování soudu I.stupně o nařízení výkonu platebního rozkazu existovala. V tomto smyslu je třeba souhlasit s odvolacím soudem s jeho dovoláním zpochybňovaným názorem o důsledcích absence obrany povinného po vydání opravného usnesení.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší oprávněné náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) oprávněné v částce 5.325,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bod 1, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 15. prosince 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu