ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1116.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1116/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci exekuce oprávněného J. H., zastoupeného advokátkou, proti povinnému F. A., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 64.379,90,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nc 11653/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.ledna 2004, č.j. 19 Co 7/2004-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soudu potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a provedením exekuce pověřil soudního exekutora, když neshledal důvodnými odvolací námitky povinného, že je exekuce vedena proti jiné osobě, než proti které zní exekuční titul – platební rozkaz, který byl nadto doručen na adresu, kde nikdy nebyl hlášen k trvalému pobytu a ani se na ní nezdržoval, a že podpis na doručence není jeho podpisem. Odvolací soud poukázal na to, že povinný má vztah ke společnosti, jíž byl v rozhodné době jediným společníkem a doposud je jediným jednatelem, a že sídlo této společnosti je na adrese,na kterou byl doručován platební rozkaz. Odvolací soud nepřipustil pochybnosti v tom, že povinný je osobou, vůči které byl vydán exekuční titul, a že se na adrese, na kterou byl doručen platební rozkaz, zdržoval a že mu byl platební rozkaz řádně doručen při ověření jeho totožnosti na poště.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání odůvodněném poukazem na ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (pro nesprávné právní posouzení věci) namítl, že odvolací soud nevzal v úvahu skutečnost, že podpis na doručence prokazující doručení exekučního titulu není jeho podpisem, pročež navrhl i znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Prvořadou otázkou pro soud I.stupně i soud odvolací mělo být zjištění, zda byl vůbec pronajímatel oprávněn pronajímat byt a požadovat nájemné, o jehož vymožení jde.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Dovolání proti těmto usnesením není tedy přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Oproti představě dovolatele však jím uplatněná námitka k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí zásadní význam po právní stránce vskutku má, vést nemůže. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde.
Dovolatel ve skutečnosti nevede s odvolacím soudem polemiku o to, jaké jsou (právní) podmínky nařízení exekuce, resp. že takovou podmínkou je existence vykonatelného rozhodnutí, a že k jejímu splnění je nutné, aby vykonávané rozhodnutí bylo povinnému řádně doručeno. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí nikterak neplyne, že by odvolací soud uvažoval jinak. Tvrdí-li dovolatel, že mu vykonávané rozhodnutí nebylo doručeno (že bylo doručeno osobě od něho odlišné, protože se v místě doručení nezdržoval, což ostatně odvolací soud hodnotí jako nepravdivé tvrzení), uplatňuje námitku nikoli právní, nýbrž skutkovou, jež přípustné hledisko (dovolací důvod) pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, a tak i zda je dovolání přípustné, samozřejmě nezakládá. Námitka, že podpis na doručence zásilky určené do vlastních rukou není dovolatelovým pravým podpisem, nejenže není námitkou právní, nýbrž – i kdyby skutkový přezkum v daném dovolacím řízení možný byl - nepředstavuje v této podobě ani způsobilou námitkou skutkovou (srov. dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ resp. podle §241a odst. 3 o.s.ř.).
Otázku věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí (subjektivního oprávnění oprávněného vymáhat nájemné za byt) dovolatel k posouzení odvolacímu soudu ani nepředložil, pročež je vyloučeno uvažovat vzhledem k ní o nesprávném právním posouzení; je na místě připomenout, že taková otázka ostatně ani nemohla mít žádný význam, neboť se podmínek nařízení exekuce netýká.
Není-li na základě podaného dovolání v této věci dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu