ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1121.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1121/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. p. a.s., proti povinnému M. M., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, pro 1.692.509,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 E 2/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2004, č.j. 5 Co 156/2004-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a to domu čp.1074 (občanská vybavenost ve V. II.) s jeho příslušenstvím a součástmi, stojícím na stavební parcele parc. č. 1944/2 (obojí zapsáno na LV č. 2776 pro obec a k.ú. V. u Katastrálního úřadu ve S.) a na stavební parcele parc.č. 1944/3 zapsané na LV č. 1725 tamtéž. Obrana povinného založená na námitce, že v soudních rozhodnutích o neúčinnosti převodu nemovitostí z dlužníka vymáhaných pohledávek na jeho osobu není o pozemku parc.č. 1944/3 ani o příslušenství či součástech stavby ničeho uvedeno, je podle odvolacího soudu při nařízení výkonu nerozhodná, neboť jsou splněny všechny předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí pro pohledávky proti dlužníkovi, který neúčinně převedl nemovitost na povinného a výkonem rozhodnutí je postihován jen dům čp. 1074 a nikoli parcely, na kterých stojí a jež slouží k jeho určení.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, že je ve vykonávacím řízení „rozšiřována identifikace nemovitosti v rozporu se zněním nalézacího rozsudku,“ když v době rozhodování odvolacího soudu o žalobě na určení neúčinnosti darovací smlouvy byl již dům zapsán jak na parc.č. 1944/2, tak i na parc.č. 1944/3, a přitom byl (navzdory takovému katastrálnímu stavu) potvrzen rozsudek ve vztahu k domu (zapsanému jako stojícímu jen) na parc. č. 1944/2. Přesto byl výkon rozhodnutí nařízen i ve vztahu k pozemku, který v nalézacím rozsudku uveden není, a takové rozšíření vykonávaného titulu, byť z identifikačních důvodů, není možné; podle dovolatele zde jde o materiálně nevykonatelné nalézací rozhodnutí.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde.
Dovolatel se ostatně mýlí v hodnocení důsledků toho, že v řízení vedeném pod sp.zn. 2 C 637/94 Okresního soudu ve Strakonicích byla postižená nemovitost uvedena jako budova stojící na jediné parcele, zatímco v době rozhodování odvolacího soudu o neúčinnosti darovací smlouvy již měla být katastrálně zapsána poloha budovy též na parcele další. Soud nařizující výkon rozhodnutí musel při splnění všech předpokladů pro takový postup – jako tomu bylo zjevně i v projednávaném případě – nařídit výkon rozhodnutí dle ust. §335 a násl. o.s.ř. v souladu se stavem zápisu nemovitosti v době jeho rozhodování, při zkoumání pasivní legitimace v návrhu uvedeného povinného byl předmět nařízení výkonu – budova ohledně jejíhož darování byla určena neúčinnost – identifikován nezaměnitelně ve smyslu shody objektu. Dovolatelovy úvahy o nedostatku materiální vykonatelnosti soudního rozhodnutí neodpovídají tomu, že je proti němu nezpochybnitelně nařizován výkon rozhodnutí pro vykonatelné pohledávky, a to ve vztahu k prodeji nemovitosti, jíž se stal vlastníkem; nejde o „rozšiřování titulů“, nýbrž o jejich naplnění, když přesnější uvedení budovy aktuálním označením pozemků, na nichž je postavena, je jen zákonu odpovídajícím stavem její identifikace a nikoli neshodou či jinou odlišností, jíž dovolatel soudům nepřiléhavě vyčítal. Dovolatel není sto vážně popřít, že v tomto řízení o výkon rozhodnutí jde stále o tutéž nemovitost, ohledně níž již byla soudně určena ve vztahu k oprávněné neúčinnost smlouvy, jíž takovou nemovitost nabyl. Odvolací soud tento právní stav přesvědčivě ve svém rozhodnutí odůvodnil, a to způsobem odpovídajícím standardnímu rozhodování soudů ve věcech identity předmětů nalézacích a vykonávacích řízení, jakož i potřeby dodržování kvalifikovaných požadavků katastrálních označení nemovitostí.
Platí tedy, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) pak nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v.r.
předseda senátu