ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1189.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1189/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. p., a.s., proti povinnému J. P., zastoupenému advokátem, srážkami z důchodu povinného, pro 2.123.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 23 E 1233/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.prosince 2003, č.j. 24 Co 501/2003-12, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Źádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soudu potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon platebního rozkazu, když neshledal důvodnou odvolací námitku povinného, že mu vykonávaný platební rozkaz nebyl dosud doručen, neboť vyšel ze závěru provostupňového soudu o obsahu spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. Ro 3794/2000, dle nějž podle poštovní doručenky, mající povahu veřejné listiny, aniž by byla povinným zpochybněna, byl platební rozkaz povinnému doručen dne 15.května 2001, což stvrdil vlastnoručním podpisem.
Povinný ve včasném dovolání odůvodněném poukazem na ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (postupem soudu měl být zbaven možnosti ve věci vystupovat jako účastník řízení) namítl, že odvolací soud nevzal v úvahu, že se proti nařízení výkonu rozhodnutí bránil tím, že mu nebyl doručen vykonávaný platební rozkaz, neboť ten mu byl doručován na adresu, na níž již od roku 1995 nebydlí a ani se nezdržuje, nemohlo mu proto být doručeno ani uložením. V nalézacím řízení nebyla ani respektována pravidla místní příslušnosti soudu.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Dovolání proti těmto usnesením není tedy přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Z uvedeného vyplývá, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou – pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání – bezcenné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Oproti představě dovolatele však jím uplatněná námitka k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí zásadní význam pro právní stránce vskutku má, vést nemůže. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde.
Dovolatel ve skutečnosti nevede s odvolacím soudem polemiku o to, jaké jsou (právní) podmínky nařízení exekuce, resp. že takovou podmínkou je existence vykonatelného rozhodnutí, a že k jejímu splnění je nutné, aby vykonávané rozhodnutí bylo povinnému řádně doručeno. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí nikterak neplyne, že by odvolací soud uvažoval jinak. Tvrdí-li dovolatel, že mu vykonávané rozhodnutí nebylo doručeno (že muselo být doručeno osobě od něho odlišné, protože se v místě doručení nezdržoval a že podpis na doručence není jeho podpisem), uplatňuje námitku nikoli právní, nýbrž skutkovou, jež přípustné hledisko (dovolací důvod) pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, a stejně tak, zda dovolání je přípustné, samozřejmě nezakládá. Námitka, že podpis na doručence zásilky určené do vlastních rukou není dovolatelovým pravým podpisem, nejenže není námitkou právní, nýbrž – i kdyby skutkový přezkum v daném dovolacím řízení možný byl - není v této podobě ani způsobilou námitkou skutkovou (srov. dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ resp. podle §241a odst. 3 o.s.ř.). Má-li dovolatel za to, že mu vykonávaný platební rozkaz nebyl doručen, může proti němu podat odpor, aby mohla být otázka jeho doručení do jeho vlastních rukou (a případně též jeho námitka místní nepříslušnosti soudu, který platební rozkaz vydal), postavena najisto.
Není-li na základě podaného dovolání v této věci dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v.r.
předseda senátu