ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1208.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1208/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. T. a.s., proti povinnému O. Ch., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí, pro 9.988,30 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod s.zn. 2 E 800/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.července 2003, č.j. 35 Co 244,258/2003-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I.stupně ze dne 20.září 1999 č.j. 2 E 800/99-4a, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí.
Proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu podává povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z poučení poskytnutého mu odvolacím soudem o možnosti podat proti jeho rozhodnutí dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění před 1.lednem 2001. Obsahem svého dovolání zpochybňuje, zda mu bylo doručeno vykonávané rozhodnutí a vyjadřuje, že mu „ postupem všech soudů byla odňata možnost před soudy jednat“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou hlavu I bod č. 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.. Dle ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je takovou vadou okolnost, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu I.stupně uvedené v ust. §238a odst. 1 písm.a/ až f/ o.s.ř. Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě povinný napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o věci samé potvrzeno.
Přípustnost svého dovolání povinný dovozuje z poučení poskytnutého mu odvolacím soudem o možnosti podat dovolání „ pouze z důvodů uvedených v ust. 237 o.s.ř. ve znění před 1.1.2001“. Dovolatel má za to, že mu odvolací soud „povolil dovolání.“
Na přípustnost dovolání nelze usuzovat jen z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu. Oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému usnesení ve věci samé, proti němuž by jinak dovolání přípustné nebylo, svěřuje ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. odvolacímu soudu za předpokladu, že jde o usnesení ve věci samé po právní stránce zásadního významu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu výroku a z odůvodnění napadeného usnesení – bylo usnesením odvolacího soudu usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno. Odvolací soud však - ve výroku svého usnesení - přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu usnesení nevyslovil. Uvedl-li v poučení usnesení (nad rámec tehdejšího znění ustanovení §157 odst. 1 o.s.ř.), že “dovolání je přípustné pouze z důvodů uvedených v ust. §237 o.s.ř. ve znění před 1.1.2001 a to do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím soudu I. stupně,“ pak šlo jen o obecné upozornění na existenci dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Takové upozornění - samo o sobě - založit v posuzované věci přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. nemůže. Protože žalovaný nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.. ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.ledna 2001 sp.zn. 21 Cdo 830/2000)
Za situace, kdy dovolatel v dovolání jen obecně tvrdí, že mu byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat a bránit svá práva, zbývá dovolacímu soudu prověřit existenci přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Z obsahu spisu ovšem nic takového nevyplývá; usnesení soudu I.stupně bylo povinnému za postupu soudu dle §325 odst. 1 o.s.ř. doručeno dne 12.11.2002 při provádění výkonu, povinný podal proti takovému usnesení odvolání, jímž se bránil tím, že vymáhaný dluh on „nevytvořil“, a že za něj nese odpovědnost třetí osoba, a o takové jeho námitce odvolací soud věcně za dodržení procesních regulí úpravy odvolacího řízení ve věcech výkonu rozhodnutí rozhodl. Z obsahu spisu ani nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo některou z dalších vad uvedených ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a tak je nepochybné, že dovolání povinného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 2, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu