ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1236.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1236/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR - Okresní pojišťovny v Š., zastoupené advokátkou, proti povinnému J. M., pro 1.746.092,35 Kč zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 2348/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2002, č.j. 40 Co 319/2002-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 7. 2001, č.j. E 2348/2001-10, kterým Okresní soud v Šumperku nařídil podle předložených platebních výměrů k vymožení pohledávky ve výši 1.746.092,35 Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Podle odvolacího soudu byly předpoklady pro nařízení výkonu splněny, zejména uzavřel, že podkladová rozhodnutí jsou vykonatelná (§251 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“) a že vlastnické právo povinného k nemovitostem oprávněná doložila (§338b odst. 1 o.s.ř.). Oprávněné (okresní pojišťovně) – jako vymáhajícímu správnímu orgánu – odvolací soud přiznal procesní legitimaci k podání návrhu na soudní výkon platebních výměrů, které sama vydala (§19, věta za středníkem, §14 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb., …).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (za něhož jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním, jímž vytýká, že „v návrhu označený účastník – oprávněný – neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (viz. ust. §§1 a 2 odst. 3 zák. č. 551/1991 Sb), neboť zde není uvedeno sídlo a je zde uvedena jen organizační složka této právnické osoby.“ Navrhl, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz §242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Posuzováno podle obsahu podání (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolatel nevytýká, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení otázek, jež jsou v daném stadiu vykonávacího řízení z věcného hlediska relevantní, jeho námitky nesměřují proti nedostatku věcné legitimace oprávněné (neoponuje odvolacímu soudu ani v rovině danosti podmínek řízení, tj. tomu, že oprávněná disponuje způsobilostí být účastnicí řízení), ale týkají se jejího označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jež – podle dovolatele – neodpovídá tomu, co vyplývá z ustanovení §79 odst. 1, věty druhé, ve spojení s §254 odst. 1, věty první, o.s.ř. Uvedená argumentace – upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněného subjektu – je podřaditelná důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám může však dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Jestliže tedy dovolatel nenapadl právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž tvrdil, že se oprávněná označila v návrhu na nařízení výkonu v rozporu s požadavky zákona, je třeba dovolání jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu