ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1248.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1248/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města S. proti povinnému D. Š., prodejem movitých věcí pro 500,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 10 E 910/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.2.2003, č.j. 5 Co 228/2003-9, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že část bloku, jíž převzal povinný, obsahovala poučení o lhůtě splatnosti uložené pokuty, resp. jaká lhůta splatnosti byla stanovena, v důsledku čehož předložený blok na pokutu není materiálně vykonatelný. Povinnost poučit oprávněného, že jím předložený titul je neúplný, se nejeví „v daném případě účelné“, neboť ten „část bloku skutečně převzatou povinným, či stejnopis schopen doložit není“; ze žádného ustanovení občanského soudního řádu pak neplyne, že by měl soud rozhodující o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí činit výzvy k předložení (části) titulu „ve směru k povinnému“.
Oprávněný (za nějž jedná zaměstnankyně vybavená právnickým vzděláním) ve včasném dovolání namítl, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení podkladového rozhodnutí; poučení o splatnosti pokuty a následcích jejího nezaplacení totiž bylo uvedeno na zadní straně části bloku, která byla při projednání přestupku v blokovém řízení od druhé části (připojené posléze k návrhu na nařízení výkonu coby exekuční titul) oddělena a předána povinnému.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Proto jsou bezcenné námitky proti skutkovým zjištěním, které však jsou skutečným těžištěm dovolatelovy argumentace; dovolatel totiž - posuzováno podle obsahu dovolání - důvod podřaditelný ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. neuplatnil, neboť (oproti názoru obou soudů odlišný) právní závěr o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí dovodil nikoli z právní oponentury proti rozhodnému právnímu názoru odvolacího soudu, nýbrž ze skutkových tvrzení, jejichž těžištěm je, že povinný o potřebných znacích materiální vykonatelnosti bloku na pokutu (srov. R 4/2000), jmenovitě o lhůtě splatnosti pokuty, „ve skutečnosti“ byl poučen.
Odvolací soud však za rozhodné pokládal, že takový podkladový titul, jež by tyto náležitosti obsahoval, nebyl připojen k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (srov. §261 odst. 2 o.s.ř.), nebyl předložen ani později, přičemž postup cestou procesního poučení podle §254 odst. 3 o.s.ř. pokládal odvolací soud (v dané situaci) za nepotřebný. Takto vymezený základ právního posouzení věci však dovolatel nenapadl.
Není zde tedy relevantně otevřené právní otázky, jejímž prostřednictvím by bylo možné dovoláním napadené rozhodnutí hodnotit jako – po právní stránce – zásadně významné.
Jelikož výhrady proti skutkovým zjištěním – uplatnitelné prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř. – nejsou v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., zohlednitelné, a protože k případným vadám řízení vyjmenovaným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3, §224 odst. 1, §243b odst. 5, věty první, o.s.ř; povinnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu