ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1252.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1252/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněného Ing. V. E. proti povinným 1) P. M. a 2) L. K., zastoupenému advokátkou, pro 1 000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 14 Nc 5590/2002, o dovolání povinného L. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2003, č.j. 24 Co 668/2002-30, a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 5. 2002, č.j. 14 Nc 5590/2002-3, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 5. 2002, č.j. 14 Nc 5590/2002-3, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2003, č.j. 24 Co 668/2002-30, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným usnesením okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 1996, sp. zn. Sm 412/95, k uspokojení pohledávky ve výši 1 000.000,- Kč, nákladů předcházejícího řízení (40.000,- Kč) a k úhradě exekučních nákladů exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. H., exekutora (§44 odst. 2, 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Krajský soud ve výroku označeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil „v tom správném znění,“ že se exekuce nařizuje vůči každému povinnému jednou polovinou a že náklady exekuce jsou povinni uhradit povinní. Předpoklady, jež stanoví zákon č. 120/2001 Sb. pro nařízení exekuce, jsou podle odvolacího soudu splněny a odvolatelovy výtky, jimiž brojil proti vykonávanému rozhodnutí a namítal bezúspěšnost předchozích vykonávacích řízení, neshledal opodstatněnými. Protože exekuční titul výslovně neuvádí, v jakém poměru mají povinní plnit, upravil odvolací soud znění výroků napadeného usnesení, jak je uvedeno shora (§261a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu (včetně usnesení soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce) napadl druhý povinný dovoláním. Namítá, že vykonávané rozhodnutí mu nebylo doručeno 21. 5. 1996, ale že je převzal až 4. 6. 1996, kdy prostřednictvím zmocněnce podal námitky (ty soud zamítl jako opožděné); v řízení, jehož výsledkem byl směnečný platební rozkaz, tak „došlo několikrát k vážnému pochybení.“ Jelikož předmět leasingu byl předán oprávněnému, je podle dovolatele vymáhaný dluh splacen. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovoláním (mimořádným opravným prostředkem) nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.
Jelikož funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, v této části podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 151).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po stránce právní. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel – podle obsahu dovolání – neuplatnil námitky podřaditelné důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Vytýká-li pochybení soudu v průběhu nalézacího řízení, přehlíží, že takové vady (pokud by skutečně existovaly) se nepřenáší do exekučního řízení, a tvrdí-li zánik vymáhané pohledávky vrácením předmětu leasingu, je tato námitka v řízení, jež nařízení exekuce předchází, bezcenná.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.)
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 2, věty první, a odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a dovolatel na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. května. 2004
JUDr. Pavel K r b e k, v.r.
předseda senátu