ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1255.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1255/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně A. K., s. r. o., proti žalované K. b. a. s., o 17.986,80- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 54/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2003, č.j. 16 Co 467/99-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud připustil zpětvzetí žaloby v částce 8.109,- Kč, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ukládající její zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), ve zbývající části – co do 9.877,80- Kč s příslušenstvím – rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 1999, č.j. 44 C 54/98-31, změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (zastoupená advokátem) dovolání, požadujíc jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se skutkovými zjištěními i s právním posouzením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému dne 24. 6. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je opožděné.
V usnesení ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70, Nejvyšší soud vysvětlil, že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí (i) posouzení včasnosti dovolání, včetně určení běhu lhůty k jeho podání.
Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 1, věta první, odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první, o.s.ř.). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2, věty první a druhé, o.s.ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li poslední dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím pošty doručen zmocněnci žalobkyně 5. 2. 2003 a žalované (na adresu její pobočky v B., S. 21, kam výslovně požádala o doručování písemností) 4. 2. 2003; rozsudek odvolacího soudu nabyl dne 5. 2. 2003 právní moci (§158 odst. 2, §159 odst. 1, §211 o.s.ř.). Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 5. 3. 2003 (středa).
Bylo-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odevzdáno orgánu, který měl povinnost je doručit (poště B., zásilka R 008816), dne 7. 3. 2003, stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo ostatně též vyhotoveno /je datováno 7. 3. 2003/).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, větu první (per analogiam) o.s.ř. (žalované v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a žalobkyně na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu