ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1419.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1419/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobce O. s. p. Č. c. e., zastoupeného advokátem, proti žalované J. b., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 146/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.9.2002, č.j. 22 Co 269/2002-191, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Na náhradě nákladů dovolacího řízení je povinen žalobce zaplatit žalované 2.575,- Kč, k rukám advokáta, a to do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem v žalobě označených nemovitostí. Přisvědčil soudu prvního stupně, že na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že vlastníkem označených nemovitostí byla od počátku žalovaná církev jako celek, a žalobce nedoložil žádnou hmotněprávně relevantní skutečnost, jež by mohla vést ke změně tohoto stavu (k převodu nebo přechodu vlastnictví na jiného nedošlo). Organizační složka žalované, S. J. b. v P., jíž podle názoru žalobce mělo vlastnické právo ke sporným nemovitostem svědčit ve skutečnosti, nejméně na základě vydržení, byl krom toho zrušen, a žalobce (coby organizační jednotka jiné církve) - uvedl odvolací soud - je právnickou osobou „zcela odlišnou od zrušené organizační jednotky, byť se jeho členská základna v zásadě nezměnila“.
Žalobce (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné dle §237 odst. 3 o.s.ř., namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolací soud podle jeho názoru pominul (při úvaze, komu vzniklo vlastnické právo k nemovitostem původně), že „není rozhodující jaký subjekt je …označen jako kupující, neboť skutečným úmyslem kupujícího …. bylo získat předmětné nemovitosti pro S. j. b. v P.“. I kdyby tomu mohlo být jinak, „zcela nepochybně muselo dojít k nabytí vlastnického práva S. j. b. v P. vydržením“, neboť ten byl s přihlédnutím ke všem okolnostem v dobré víře, že se vlastníkem žalovaných nemovitostí stal; v řízení bylo prokázáno nepřetržité užívání nemovitostí tímto Sborem od roku 1902, což, jak uvedl, dokládají mimo jiné uzavřené pojistné smlouvy, placení daně z nemovitostí, jakož i okolnost, že nemovitosti byly zahrnuty do jeho majetkové evidence. Dovolatel nesouhlasí ani se zjištěním, že tento sbor byl žalovanou zrušen, neboť se tak může stát jen na základě „vůle a rozhodnutí jeho členů“; rozhodnutím synodu Č. c. e. ze dne 19.11.1999 bylo schváleno přičlenění existujícího sboru k jiné církvi jako její samostatné organizační jednotky pod označením F. s. o., jenž je legitimním právním nástupcem S. j. b. v P.
Žalovaná navrhla, aby dovolání (nebude-li odmítnuto) bylo zamítnuto jako nedůvodné; ve svém vyjádření dovozovala, že dovolatel zčásti opakuje skutková tvrzení v řízení již vyvrácená, zčásti - nepřípustně - argumentuje tvrzeními novými.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadený rozsudek není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiný) rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Bezcenné jsou naopak výhrady proti skutkovým zjištěním, ať by byly jinak podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo §241a odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Skutkové výhrady, jež tvoří těžiště dovolatelovy argumentace, jsou totiž - jak vyplývá z předchozího - v daných souvislostech nevýznamné.
Jestliže nelze zpochybnit rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěl odvolací soud, nemůže logicky obstát ani právní závěr, který měl vyplynout z dovolatelem tvrzeného opaku.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní jak v dané věci tak i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), tím nemůže být řeč. Spor není veden o výklad práva (institutů nabytí resp. pozbytí vlastnictví), nýbrž o to, zda nastaly či nikoli pro uplatněný nárok relevantní právní skutečnosti; žalované jest dát nadto za pravdu, že skutkové novoty jsou v dovolacím řízení nepřípustné vůbec (§241a odst. 4 o.s.ř.).
To se týká jak otázky, kdo „vlastně“ byl nabyvatelem dotčených nemovitostí z původní smlouvy z 15.3.1902, tak okolností, jimiž dovolatel dokládal existenci dobré víry původní organizační jednotky žalované. Otázka nástupnictví po S. j. b. v P. je pak - v daném dovolacím přezkumu - již bezvýznamná.
Právní námitky dovolatel neformuloval samostatně, ale až toliko coby důsledek - podle jeho názoru - vadných skutkových zjištění, tedy zcela konkrétně k daným skutkovým poměrům, bez dispozic všeobecného judikatorního (právního) přesahu; přitom není ani žádného podkladu pro úsudek, že zde odvolací soud vycházel z názorů nestandardních, resp. vybočujících z mezí ustálené soudní praxe.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší žalované náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) za vyjádření k dovolání v částce 2.500,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §5 písm. b/, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu