ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1465.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1465/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci péče o nezletilého M. N., zastoupeného městem B. jako kolizním opatrovníkem, syna M. N., zastoupené advokátkou a M. N., zastoupeného advokátkou, o výkon rozhodnutí o výchově nezletilého, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 Nc 168/99, o dovolání otce dítěte proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2003, č.j. 22 Co 131/2003-189, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 11. 2002, č.j. 7 Nc 168/99-150, kterým Okresní soud v Benešově zamítl návrhy M. N. na nařízení výkonu svého rozsudku ze dne 13. 7. 1999, č.j. 5 Nc 168/99-17. jímž byla schválena dohoda rodičů o styku otce s dítětem. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady stanovené v §273 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nebyly naplněny. Setkání se v označených dnech neuskutečnilo zejména proto, že nezletilý – ač matka (aniž by vědomě syna proti otci naváděla) zajistila, aby byl přítomen na určeném místě – kladl odpor a odmítal s otcem odejít; styky v neutrálním prostředí za přítomnosti odborníků přitom otec odmítá.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl M. N. dovoláním, jímž namítá, že v řízení nebylo postupováno v souladu se zákonem, neboť soud matku dítěte ve smyslu §272 odst. 2 o.s.ř. nevyzval, aby se dohodě o styku podrobila, a neprovedl důkazy (výslechy svědků), které otec v řízení navrhl. Dovolatel dále zpochybnil zjištění, podle něhož matka vykonala vše potřebné pro řádný průběh styku; nezletilého sice přivedla, ovšem „ničím se nepřičinila k tomu, aby syn byl též v psychické pohodě a aby byl i po této stránce na styk připraven.“ V této souvislosti poukázal na roli, kterou při realizaci styku s nezletilým sehrává babička dítěte. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel neuplatnil – i když jej formálně ohlašuje – námitky podřaditelné důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Vytýká-li, že M. N. nebyla (v rozporu s §272 odst. 2 o.s.ř.) vyzvána k plnění povinností vyplývajících pro ni z dohody o úpravě styku a že soud nevyslechl navržené svědky (§120 odst. 1 o.s.ř.), čímž způsobil, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, popř. neúplně, podrobuje rozhodnutí kritice z pozic důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám (i kdyby řízení skutečně zatěžovaly) dovolací soud – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. – přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; uvedená podmínka však v projednávané věci splněna není. Námitky proti skutkovým zjištěním způsobem vymezeným ustanovením §241a odst. 3 o.s.ř. pak jsou v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost může být založena podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., bezcenné.
Jestliže podmínky přípustnosti nejsou dány podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (dovolatel na jejich náhradu nemá právo a ostatním účastníkům v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu