ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1499.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1499/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné K., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému S. M., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, pro 859.947,70 Kč s příslušenstvím, o zastavení výkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 E 2523/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2002, č.j. 62 Co 229/2002-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí; dospěl k závěru, že není pochybností o totožnosti žalovaného v nalézacím řízení (podle vykonávaného rozhodnutí) s povinným, označeným v návrhu na nařízení výkonu, a v rozhodnutí soudu, jímž mu bylo vyhověno. Odvolací soud též poznamenal, že předmětem přezkumu není usnesení, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, samotný exekuční titul, stejně jako řízení týkající se omezení vlastnických vztahů, provedené katastrálním úřadem.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí „trpí vadami podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c/ a d/ o.s.ř.“. Je toho názoru, že výkon rozhodnutí je – v důsledku jeho vadného označení (především pro nesprávně uvedené bydliště) – veden pouze proti „domnělému povinnému“, v důsledku čehož je řízení postiženo procesní vadou, a totéž platí i o řízení, z něhož vzešel vykonávaný titul.
Oprávněná označila dovolání za „účelové“ a navrhla, aby jako nedůvodné bylo zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Bezcenné jsou naopak výhrady proti skutkovým zjištěním, stejně jako námitky existencí procesních vad, byť by byly jinak podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., natožpak vadám podle „§229 odst. 1 písm. c/, d/ o.s.ř.“ (viz §242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
O existenci právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v daném případě nejde zjevně.
Dovolatel těžiště oponentury proti rozhodnutí odvolacího soudu zakládá na tvrzení procesních vad (dokonce nalézacího řízení), jež – jak bylo řečeno – jsou však pro úsudek, zda napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nerozhodné.
Za součást konstantní soudní praxe pak je mít názor, že označí-li soud v rozhodnutí účastníky způsobem, který neodpovídá požadavkům ustanovení §79 odst. 1, věty druhé a třetí, o.s.ř., není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí (§251 o.s.ř.), jestliže je možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné pod č. 62/1999 v časopise Soudní judikatura).
V souladu s ním posoudil odvolací soud tu (jedinou) právní otázku, jež v sledovaných souvislostech mohla být relevantní.
Odlišný (a nesprávný) názor, vyslovený v dovolání, úsudek, že jím napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, jen posiluje.
Nelze-li však dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí naopak zásadního významu po právní stránce je, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.) nelze považovat ty, které se pojí s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahovým zaměřením vztah k věci nikterak neosvědčilo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu