ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1523.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1523/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města O. proti povinné I. Š., prodejem movitých věcí pro částku 1500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Otrokovicích pod sp. zn. 13 E 73/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2001, č. j. 13 Co 391/2001-17, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud zastavil řízení o odvolání povinné proti usnesení z 20. ledna 2000, č. j. 13 E 73/2000-5, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. Protože odvolání trpělo vadami bránícími dalšímu pokračování řízení, odvolací soud povinnou vyzval k jejich odstranění a poučil ji o případných následcích nesplnění výzvy. Jelikož vady ve stanovené lhůtě odstraněny nebyly, krajský soud odvolací řízení podle ustanovení §43 odst. 2 a §211 občanského soudního řádu zastavil.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná, zastoupená advokátkou, včasným dovoláním, jímž – posuzováno podle jeho obsahu – namítá nesprávnost právního posouzení věci (považuje zastavení odvolacího řízení za „předčasné“) a dále uvádí, že výzvě k odstranění vad odvolání neporozuměla a že odvolání nedoplnila „z důvodu nemoci“.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „o.s.ř.“). O takovýto posléze uvedený případ jde v souzené věci, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 20. 1. 2000 správně projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání (přípustné dle §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) důvodné není.
Jelikož vady podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr krajského soudu, že odvolací řízení bylo namístě podle ustanovení §43 odst. 2 ve spojení s §211 o.s.ř. zastavit.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §209 o.s.ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Povinná v dovolání (jehož důvody včetně jejích obsahového vymezení je dovolací soud vázán, viz výše) nezpochybňuje zjištění odvolacího soudu, že jí byla doručena (21. 5. 2001) výzva k odstranění vad odvolání s poučením o případném zastavení odvolacího řízení, ani právní závěr o neprojednatelnosti odvolání; netvrdí také, že její pracovní neschopnost (doložená potvrzením z 20. 3. 2001) k 21. 5. 2001 ještě trvala (její sdělení na č. l. 10, že je dosud pracovně neschopná, je datováno dnem 10. 3. 2001 a soudu bylo doručeno 11. 4. téhož roku). Z obsahu spisu přitom vyplývá, že přes výzvu soudu odvolání nedoplnila nejen v požadované lhůtě 15 dnů, počítané od 21. 5. 2001, ale ani později, totiž do dne vydání dovoláním napadeného usnesení; povinná ostatně o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání ani nepožádala. Za tohoto stavu – a za situace, kdy odvolání skutečně trpělo vadami bránícími jeho věcnému vyřízení – rozhodl krajský soud správně, jestliže odvolací řízení podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §211 o.s.ř. zastavil
Jelikož se povinné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání - aniž ve věci nařídil jednání (ustanovení §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - podle §243b odst. 1 věty první, odst. 5 věty za středníkem o. s. ř., jako nedůvodné usnesením zamítl.
Povinná nebyla s dovoláním procesně úspěšná, ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. by tedy měla oprávněnému nahradit náklady dovolacího řízení; protože u něj žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu